Indián v ohrožení

Bilance lednových kulturních zážitků se výrazně vylepšila představením HaDivadla. S lítostí přiznávám, že Archa jaksi „vybyla“. Všude jinde totiž měli vyprodáno. Opět se potvrdila  teorie, že čím méně od něčeho očekávám, tím více jsem mile překvapena.

Od Indiána v ohrožení jsem nejenže nic nečekala, netušila jsem ani o čem to má být a vlastně jsem byla nastavena na variantu: o přestávce odcházím. Jiří Havelka (autor i režisér představení) i soubor HaDivadla ovšem překvapili tak mile, že se musím kát za své předčasné závěry. Jedná se o jednu z inscenací cyklu Proměny 20. století a jestli „Hanáci“ (dnes tedy spíš „Brňáci“) přivezou do Prahy další kus, rozhodně nebudu váhat.

Tentokrát – a neděste se – je hra o teorii relativity Alberta Einsteina. Hlediště se mění v posluchárnu a před tabuli na jevišti přichází pozoruhodně postrojený profesor fyziky (Cyril Drozda). S „vědeckým“ image přednese úvodní informace o čem bude dnešní přednáška a vzápětí následuje stručný výklad počínající Newtonovou mechanikou, ze které plynule přechází přímo k Einsteinovi. Výklad příjemně oživují ukázky, které demonstrují profesorem různě protěžovaní asistenti a i pro naprostého antifyzika je to výklad neobyčejně poutavý, zábavný, humorný a dokonce se přistihuji, že i leccos (byť nepatrně) – oproti školním lavicím – chápu. Oproti tajemství teorie o dvojčatech, kdy jedno cestuje do vesmíru a druhé zůstává na zemi, které mi zůstane asi navždy skryto.  Pořád mi v té časové hříčce nesedí biologické hledisko (dvojče na zemi zestárne a dvojče z vesmíru se vrátí mladé)…. 

Ve druhé polovině následuje praktická demonstrace pouček znázorněná scénkami ve vlaku, které nahlížíme z různých hledisek, totiž jedoucích a na nástupišti stojících či se pohybujících cestujících.  Můžeme si prakticky vychutnat nejen fyzikální aspekt teorie relativity, ale též její rozměr filozofický.  Pokud se totiž vše neustále pohybuje, což ovlivňuje všechny ostatní pohyby, platnost veškerých pouček lehce pokulhává, neboť ony berou v úvahu podmínky neměnné.

Esenci veškerého činění v závěru shrnuje rozhovor, kdy se cestující v jedoucím “relativity expresu” ptá kolem projíždějícího indiána: „Je pravda, že si každý Čerokí myslí, že ať je kdekoliv, je vždy středem vesmíru?“„Ano,“ odpovídá indián, „i když ve vlaku se tomu dá těžko věřit.“

Opravdu nápadité a vtipné představení. Bravo všem, Jiřímu Havelkovi, hercům a Dominiku Renčovi, autorovi hudby, zejména.