Nastal čas novoročenek. V některých zemích se nijak nepřohřešíte, když novoročenka zastihne svého adresáta do konce ledna nového roku, u nás se vžil zvyk, že by měla být doručena do konce roku starého, nejspíš aby mohlo přání fungovat opravdu od 1. ledna.
V českých zemích přišel s touhle novinkou hrabě Karel Chotek v roce 1827. Množství příbuzných, přátel a známých patrně dosahovalo takového počtu, že se s tehdejšími dopravními možnostmi postupně stávalo nemožným všechny objet a popřát jim osobně, zrodil se tak nápad s písemnou “omluvenkou”. Místo osobního potřesení pravicí začal pan hrabě rozesílat kartičky s obrázkem. Na přelomu 19. a 20. století údajně obrázek doplnil Viktor Stretti textem Pour feliciter, za který se doplnil nový letopočet. Přestože se v našich zemích vžila zkratka PF …, právě Francouzi její význam kupodivu neznají. V jejich domovině její použití není vůbec běžné, přestože zkratka pochází z jejich jazyka.
V anglosaských zemích přišel s první novoročenkou a vánočním přáním současně vynálezce Sir Henry Cole, který svým nápadem vyřešil přání k oběma po sobě následujícím svátkům, možná ho potěšil i ekonomický efekt platby jednoho poštovného. Takhle vypadala první britská novoročenka výtvarně zpracovaná dvorním malířem Johnem Callottem Horslem v roce 1843. Možná trošku zarazí, že na ní dává mladá žena napít ze sklenice víno malému dítěti, ale zdá se, že tak velel místní zvyk.
V 70. a 80. letech jsem si oblíbila novoročenky které prodávali v Albatrosu a vyrobil je Unicef s cílem přispět z jejich prodeje na charitu. Výtvarně se tehdy naprosto odlišovaly od běžné produkce. Shodou okolností byla autorkou té první unicefské novoročenky z roku 1949 československá sedmiletá holčička Jitka Samková . Obrázek dětí tančících kolem májky namalovala v hodině kreslení na kus skla, protože papíru byl nedostatek, a chtěla jím poděkovat nové organizaci Unicef za léky a mléko pro děti z její vesnice zničené válkou. Její učitelka obrázek poslala do kanceláře Unicefu v Praze, odtud putoval do Vídně a do centrály v New Yorku, kde inspiroval tehdejší pracovníky k vytvoření projektu novoročních přáni.
I když dnes pozvolna rozesílání pohlednic upadá a nahrazují jej stále víc novoročenky elektronické, tu papírovou budu vždycky vnímat jako známku bližšího vztahu. I tak, přestože elektronicky, bych chtěla popřát pravidelným i nepravidelným čtenářům a návštěvníkům blogu, aby byl jejich nový rok 2012 alespoň o kousíček hezčí než ten předchozí nebo alespoň stejně tak pěkný, jako ten minulý.
I Vám opožděně přeji jen to nejlepší do roku, který právě začal. Ať je lepší, než ten předchozí, přinese Vám alespoň zčásti to, co si přejete a ať jste tak ohromně aktivní jako dosud, protože mě to vážně baví!
a ještě dodatek: poněkud pesimistický vzhled blogu, který se Vám až tak nelíbil, jsem nahradila něčím barevnějším, abych v novém roce dělala také nějakou radost
Děkuji za přání, s tou aktivitou se to na závěr roku dost pokazilo, nějak nezbývá sil, tak snad s novým jarem nový elán, už to není tak daleko
Děkuji za článek a přání. Také Vám přeji dobrý a úspěšný nový rok.
K Vašemu pozastavení nad matkou s číší jen dodám, že v lepších rodinách se dávalo celkem běžně pít pivo nebo víno, ve větším množství víno zředěné. Bralo se jako posilující prostředek, tedy obojí. Pivo, dokud bylo středověké a husté na jezení lžicí, bývalo tak výživné, že zasytilo dospělého a nacpalo živinami na několik dní (třeba 1-2x týdně si dal pivní polévku a jinak jen chleba a vodu). Od cca 18. stol. se pivo pije.
Kvůli obsahu alkoholu si kdysi lidé moc hlavu nelámali. V chudých krajích se využívalo klidnícího účinku alkoholu (Valašsko a pod) a kojencům se strkal uzel, namočený do nějaké pálenky. Což značně ničilo myšlenkové schopnosti v budoucnu…
Děkuji za doplňující informace. Když člověk uváží toho ječmene a kvasnic, muselo to husté pivo asi opravdu být plné živin… A s tím cumlem máte pravdu, matně jste mi cosi podobného připomněla z Malého Bobše … Připadalo mně to jako 7leté čtenářce dosti nechutné … Jinak přeji ať vám koště mete stále tak dobře
Děkuji
Popsaný cumel najdete i v Gabře a Málince a to zase zarazilo mne, takže jsem se poptala.
No a když jsem viděla jeden film s Mastroianim, kde děťátku dělal éro nad puštěným svítiplynem sporáku, došlo mi, že předkové byli opravdu velmi vynalézaví v tam, jak si ulehčit život
Gabra a Málinka se mi nikdy nedostala do rukou, zato jsem měla v oblibě Řídících Márinku, bohužel jen první díl. A propos, dodnes jsem úplně nepochopila, co to znamenaly ty roráty, na které chodívala před dny vánočních svátků.
Roráty jsou ranní mše o adventu a hodně se při nich zpívá. Na wiki je toho víc, zhruba před půl rokem jsem to hledala
Tak to dává smysl. V Rakousku jsem viděla v cukrárnách nabídky na rorátní snídani a vůbec jsem se nechytala. U nás tahle tradice nějak vymizela. A ani tou “snídaní” se to nikde nepřipomíná, což by mohlo mít u našeho jídlo milujícího národa teoreticky šanci …
Děkuji za přání, I my jsme rozesílali novoročenky, nebo-li péefka, která pro nás stvořili renomovaní grafici nebo i my sami. Asi 2 roky neposílám nic, než elektronicky a už to tak asi zůstane. Přeji Vám to samé co vy nám, čtenářům vašeho blogu.
Naďo, děkuji za přání a ještě dodatečně gratuluji ke knížce, která mě potěšila.