Teremin

se řadí k těm rozhodně povedeným činohrám. Je to dílem autora i režiséra Petra Zelenky, dílem herců a stylem práce Dejvického divadla obecně.

Rozhodnutí vydat se do Dejvic padlo v pozdních odpoledních hodinách před samotným představením. Přestože po telefonu paní pokladní ujišťovala, ať to zkusíme, když jsme do divadla po půl sedmé dorazili, sdělila nám, že čekat nemá smysl a poslala nás rovnou domů. Asi bychom šli, kdyby nás promrzlost oudů nedonutila zastavit se v sousední divadelní kavárně na sklenku něčeho teplého. Když jsme kavárnu ve čtvrt na osm opouštěli, nedalo mi nezastavit se ještě jednou u pokladny a s dávno zapomenutým tréninkem z front na banány si počkat, jestli si opravdu všichni vyzvedli zamluvené vstupenky nebo doufat, že třeba někdo bude prodávat …

A protože jak známo trpělivost růže přináší, za 3 minuty půl osmé se nás paní pokladní zželelo a prodala nám jakési zapomenuté přístavky. Poté, co jsme byli nuceni zvednout celou řadu, abychom se dostali na její konec a přeskákat několik sedadel, jsme konečně usedli a hned začalo opravdové divadlo. Ta atmosféra, kdy se začne hrát, je naprosto nesdělitelná. Je to ten okamžik, kdy většinou vycítím, jestli to bude stát za to nebo ne. Hned úvodní scéna s odklízením ochranných potahů, kdy pod jedním se místo židlí objeví Ivan Trojan jako Teremin a David Novotný jako jeho manažer Goldberg, začne překvapením. Stejně se pokračuje v dalších scénách.

Hra je o ruském vynálezci Tereminovi, který v rámci svých výzkumů vynalezl první bezkontaktní hudební nástroj thereminovox, který funguje na principu magnetického vlnění. Později tento vynález rozpracoval Robert Moog a následně z něj vyvinul syntezátor, bez kterého si lze těžko představit hudební produkce let šedesátých a pozdějších.

Příběh, který hra zpracovává, je zasazený do Ameriky, kam Teremin v roce 1927 přijíždí na krátkou prezentaci nástroje, ale nakonec – i podle pokynů ruské rozvědky – zůstává až do roku 1938. Následuje období úžasného úspěchu, prvního elektrického koncertu na světě organizovaném na baseballovém hřišti, ale také dramatického pádu společnosti na výrobu nástroje, kterou Teremin a spol. založil a který nastal po krachu na burze v roce 1929. Teremin je vynalézáním posedlý, takže na principu vln učiní i další objevy – detektor lži, výškoměr …. Zároveň pracuje pro Rusy jako špion, takže se činí i na poli politickém. Rozčarování nastává v okamžiku, kdy se dozví, že jeho otec, kvůli kterému tohle všechno podstupuje, je už dva roky po smrti. Pozoruhodné je i konečné rozkrytí charakteru fenomenálního vědec.

Dramaticky zpracovat lidský osud je obtížné, ale Petr Zelenka dokázal napsat hru, která je obsahově zajímavá a dramaticky poutavá. První, poměrně dlouhá, polovina hry rozehrává jednotlivé linie, rozvíjí napětí a ve druhé polovině je uzavírá. S výjimkou několika scén, které popisují technické stránky vynálezu a elektromagnetických vln, hra nejen neztrácí napětí, ale přináší i scény, kdy se nelze neusmívat. Herci se podřizují režii, nesnaží se vynikat jeden na úkor druhého a výsledkem je představení, o kterém stojí zato přemýšlet.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s