Úvodní stránka » V divadle » Višňový sad konečně zdolán

Višňový sad konečně zdolán

Onehdá jsem bloumala okolím náměstí Míru a napadlo mě zastavit se v pokladně Vinohradského divadla. A zadařilo se. Konečně jsem sehnala vstupenky na Višňový sad v režii Vladimíra Morávka. V den D kupodivu nebyla změna představení a tak jsme po malém drinku v restauraci Sarah na rohu vstoupili do stánku múz a napjatě očekávali začátek.

Vladimír Morávek je známý svými osobitými režiemi, takže jsem byla více méně připravena na všechno. Ne však na Čechova v kabaretním kabátku. Z chůvy Charlotty se stává Charlotta kabaretní umělkyně, která nejenže zapěje píseň na úvod, ale která dějem prochází zejména jako komentátorka děje a nahlas sděluje autorské poznámky typu: „Lopachin odchází“, což je cosi, čeho si všimne i průměrně pozorný divák. Další kabaretní prvek je, že každou chvíli do děje zasáhne poměrně ryčný, cca třemi akordy vyjádřený hudební předěl, který bezpečně probudí všechny návštěvníky, kteří divadlo navštívili z povinnosti, např. jako doprovod umění chtivé manželky.

Najednou mi přijdou věty pronášené postavami ploché, vykuchané, prázdné, opakující se a nedaří se mi vnímat onu tragédii lidského osudu – rodiny na pokraji úpadku, vše je nastaveno na formu, jakousi vnější pózu, postava jako formální bytost, její postoje jako schéma, často podtrženo jakousi stylizovanou figurkovostí (Stropnického přihrbený, nejistý, podřízený Lopachin).

Dagmar Havlová vystupuje v roli Raněvské jako sebevědomá, krásná a zatvrzelá žena, která odmítá uvědomit si závažnost svého postavení, lpí na minulosti a nehodlá opravdu, ale opravdu nic na svém přístupu k životu změnit. Faktem je, že paní Dáše to tu „sekne“, ale ve vypjatých situacích, kdy přidává na hlase mně přebíhá mráz po zádech a je mi trochu ouzko, protože cítím, že je to trochu přepísknuté. Naprosto věrohodný  je Ilja Racek jako sluha First, u Skopalova Jepichodova začínám chápat, co znamená „číro“ na hlavě. Patrně je výrazem nízkého sebevědomí spolu se snahou na sebe přeci jen upozornit.

Co se mi v tomhle představení líbí, je scéna Martina Chocholouška (zvlášť dva bílí ušáci …, dvě bílé busty připomínají Švankmajerovu keramiku) a kostýmy Sylvy Hanákové – black and white. Ach ten věčný spor formy a obsahu. Napadá mě, že možná chtěl Vladimír Morávek vrátit hře to, jak ji cítil Čechov, totiž chtěl ji nastudovat jako komedii. Nemohu se však vymanit ze své deformace způsobené školstvím let 70., ale já jsem vždycky tuhle hru vnímala jako tragédii. I Stanislavskij se nechal slyšet, že „Čechov se nikdy neuměl kriticky dívat na své hry … Nejvíc ho překvapovalo, a do smrti se nemohl smířit s tím, že jeho Tři sestry a později Višňový sad, jsou tíživá dramata ruského života. Byl upřímně přesvědčen, že je to veselá komedie, téměř fraška.“ 

Přiznávám bez mučení, odešli jsme po pauze. Tedy já bych to doseděla, ale protože každý správný vztah je o kompromisu, tedy jsem šla.  Cestou dočítám alespoň program. Je v něm spousta zajímavých informací o tom, jak hra vznikala i poznámky o autorovi z úst jeho současníků. Takže jedna věta z úst Čechovových: „Žít pro to, abychom zemřeli, není moc zábavné, ale žít s vědomím, že člověk zemře předčasně, to je již naprosto hloupé.“  Takový byl jeho postoj k chorobě, které podlehl ve čtyřiačtyřiceti letech.

Reklamy

7 thoughts on “Višňový sad konečně zdolán

    • Před nějakými dvaceti lety bych byla z představení nejspíš odvázaná, ale dnes mě už podobný způsob inscenace neoslovuje. Tím netvrdím, že bych byla proti generačním projektům, tenhle ale šel úplně mimo….

  1. 9.2. 2010 15:34
    Ano,po shlédnutí záznamu inscenace poslední lednovou neděli jsem si opravdu potvrdila, že jsem z divadla odešla právem. Ani u hromady žehlení se mi nepodařilo inscenaci shlédnout do konce. Kam z téhle ambiciózní inscenace zmizel Čechov?

  2. ne snobsky divak zlocinna rezie | 8.2. 2010 22:14
    Videl jsem pred nejakou dobou neuveritelne zprzneneho Shakespeara Romeo a Julie. Reziser = totalni vul. Jmeno jsem vypustil. Ted jsem zas nahodou videl neuveritelne zprzneneho Cechova Visnovy sad. Rikal jsem si: to snad musel delat stejny blb. A taky ze jo. Pachatelem byl v obou pripadech radobyreziser Moravek. Uz si ho pamatuju. Priste: rezie Moravek -> obejit velkym obloukem.

  3. petra císař pán je nahý! | 31.1. 2009 19:38

    To jsem ráda, že nejsem sama!Už jsem se bála, že mi šiblo…a našla jsem někoho, komu tedy buď šiblo taky, anebo JE TO TAK: kromě zajímavé scény a stylizovaných kostýmů velké NIC!Nic nepřipomíná divadlo… v hlavním městě…přední divadlo!…Čechov!…herecké osobnosti!…pomooc! Už jE MI JASNÉ že nic z toho není záruka kvality.Vkus či nevkus,o to nejde. Postmodernistický guláš bez receptu k tomu. Nevadilo by, že nevyzní, co chtěl říci Čechov, kdyby něco fajného jiného řekl pan režisér. Ale nic!Tradiční české přehrávání k tomu a řvaní-bezúčelně si zařvala snad každá postava-a nedívatelná podívaná je na světě. Postavy bez kontinuity,repliky jakoby soběstačné, vrhané do vesmíru jeviště bez větších nároků na souvislost…rvala jsem si vlasy nad textem-to že napsal Čechov??? než mi o přestávce milosrdně prozradili režisérovu zálibu rejdit s původním materiálem. Můj závěr-pravděpodobně bezelstná, čirá režisérova svévole. Bez přesahu. Jakéhokoli. Žal.

  4. Postupně si stahuji články ze starého blogu a právě řeším, jak sem dostat i komentáře…. Pokud jde o pana Morávka, jsem už velmi opatrná. Shodou okolností jsem včera na „2“ shlédla jeho medailon. Určitě to myslí dobře, ale holt je i pár diváků, kterým nepadne do noty. Přitom si o sobě myslím, že mám avantgardní pojetí ráda….. 🙂

  5. Nevím, zda jsem to zde již jednou nepsala, ale my s mužem odešli o pauze dvakrát v životě. Jednou jako hodně mladí z divadla Za Branou (myslím, že odsud) z představení Kennedyho děti a pak jako staroši z divadla Na Fidlovačce z představení Čaj u královny. Ačkoliv jsem viděla některá představení s Eliškou Balzerovou, zde mi vůbec neseděla, děj byl nudný, ostatní herci až na komornou byli nevýrazní, nedalo se …
    Hezky jsem si početla, s režisérem Morávkem jsme viděli Lucernu 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s