Úvodní stránka » Na cestách » Souborná výstava Edwarda Hoppera

Souborná výstava Edwarda Hoppera

S cílem pořídit si další kulturní zážitky opouštíme  před polednem hotel. Míříme do Královského paláce, který mimo jiné nabízí retrospektivu amerického malíře Edwarda Hoppera. Fronta do poloviny nádvoří nás ale naviguje spíš na něco k obědu. Jistí to galerie  – tentokrát nákupní – Vittoria Emanuela. Po obědě nový pokus s Hopperem:  fronta přes celé nádvoří nás tentokrát směruje na nákupy. Jsem ale tak unavená, že se nakonec kolem 4 místo kulturních zážitků vracíme do hotelu, kde okamžitě usínám.

Nejprve se probudím v 18h, zatvrzele však pokračuji do 19h.  M. načuřeně sleduje v TV jakýsi fotbalový zápas. V rámci udržení přátelských vztahů se raději vymršťuji z postele a vyrážíme do ulic. Volba padá na Design museum, ale než se tam dostaneme, zavřou pokladnu. Mají sice otevřeno do půl desáté, ale hodinu před koncem už vstupenky neprodávají. Nezbývá než zkusit Hoppera po třetí, tam mají otevřeno do 22h30.

Tentokrát vítá prázdné nádvoří, prázdné schodiště a nikdo u pokladny! Do stánku umění se dostáváme bez fronty! Mottem celé výstavy je malířův citát: If you could say in words, there´d be no reason to paint.

S Hopperem  mě prvně seznámil JF, který si pořídil do ordinace kalendář s jeho obrázky a nadšeně nám jej ukazoval. Jeho nadšení jsem tehdy docela nesdílela, ale tady jsem konečně pochopila.  Shlédnout lze řadu pláten, hodně kreseb a náčrtů, některá opravdu nejznámější plátna zastoupená nejsou, ale jako úvod k seznámení je výstava moc pěkně udělaná.  Trošku zklamal film o …, který se v rámci výstavy promítá. Sám o sobě zajímavý, leč pouze pro italského návštěvníka. Z neznámého důvodu byl vypnutý anglicky namluvený komentář, takže jsme sledovali němý film z italskými titulky, které mi navíc zakrývala střapatá hlava sedící přede mnou. Nepochytila jsem tudíž zdaleka tolik, kolik bych si představovala. Nakonec jsem se všech  podstatných informací dopídila na wikipédii, pozorohudné ovšem je, že na té české heslo vůbec zpracované není. Velký katalog k výstavě samozřejmě pouze v italštině, tak jsem si pořídila alespoň maličký, kde je  málo povídání a hodně obrázků.

Osamění a jakýsi smutný úděl, to je asi to hlavní, co z obrazů dýchá. Je to smutek smířený, přijatý, odevzdaný. Jedinečně zachycené momenty ze života střední třídy, často ničím nevýrazné krajiny, americké domy, nahlížení do pokojů, zákoutí s majákem to vše vyvedené realistická technikou, která jen podtrhuje pocit odcizení, obav, jistého fatalismu,  očekávání bez katarze …

Zajímavé byly  i některé prezentační techniky. Například možnost elektronicky si zalistovat Hopperovým náčrtníkem, nebo systém kamer, který na televizní obrazovku přenáší stylizované prostředí z obrazu Morning Sun z roku 1952, kde na posteli sedí s pokrčenýma nohama žena, dívá se z okna na poslední patro protějšího činžáku a do pokoje proudí ranní sluneční paprsky. Návštěvníci se mohou posadit stejně jako modelka a vyfotografovat se na televizní obrazovce, na kterou se scéna přenese.

Mrazivou milánskou nocí se vracíme do ještě mrazivějšího hotelu plni obrazů mrazivé přítomnosti Hopperových obrazů.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s