Úvodní stránka » Na cestách » Rigoletto v Teatro alla Scala

Rigoletto v Teatro alla Scala

Tramvají č. 3 na Duomo a pěšky přes Galerii Vittoria Emanuela přímo na Piazza de la Scalla spolu s davem dalších opery chtivých nadšenců, většinou německy a francouzsky hovořících. Nástup zmatený, spolu s davy hudby chtivých, šatny v podzemí malé, chodbička úzká, tlačenice pořádná, ale na druhé straně autentická stavební dispozice.

Následně vstupujeme přímo do hlediště. Od uvaděče s primátorským řetězem přijímám rozpis obsazení, program nekupuji, určitě by skončil někde na smetišti dějin. Naše plyšová sedadla jsou v sekci S.  Je to v levém horním konci hlediště, vidět je dobře, slyšet je dobře, je tu trochu úzko, ale Ital nikdy nebyl žádný obr a Čech se přizpůsobí. Přesto jsem litovala, že jsem nevzala dalekohled.

Pár fotek mobilem, prohlížím oproti našemu Národnímu divadlu relativně strohou leč elegantní výzdobu (bílý štuk, zlaté detaily, lustr, lóže v pěti patrech, červený samet) a nad pódiem, přímo na středu ve zlatém věníku dvě čísla nad sebou, dolní římská značí hodinu, horní arabská minuty (ve foyer je vyvěšený přesný rozpis jak dlouho trvá které dějství a která přestávka, takže pro snažší orientaci diváka z kategorie trpícího), ovšem minuty se posunují pouze po pěti minutách (podobně jako vteřinová ručička mých hodinek, která poskakuje po krátkém odpočinku vždy rovnou po třech vteřinách). Buď se tu dává znamení tlumením světla nebo jim kolísá napětí v síti, ale začátek se evidentně blíží.

 A pak tma, přichází „direttore“ James Conlon. Začíná představení Verdiho Rigoletta v režii   Gilberta Deflo. Hlavní role zpívají: Vévoda z Mantovy:   Gianluca Terranova,  Rigoletto :  Alberto Gazale , Gilda:  Elena Mosuc , Sparafucile:  Marco Spotti. Důsledně manýristickou novorenesanční scénu – zejména v palácových scénách – vytvořil Ezio Frigerio, obdobně realistické kostýmy Franca Squarciapino.

Předehra naladí na těšení a následuje první dějství. Jsem překvapená výtvarnou hyperrealističností, vším tím zlatem a také hojnými sbory a baletním komparsem. Když se objeví zpěváci, mám pocit, že zvuk je nějak utlumený. Asi jsem zhýčkaná přenosy z Metropolitní opery. Pochopím později. Zatímco v prvním dějství se domnívám, že buď definitivně ztrácím sluch nebo nemám dostatečně vyčištěné uši, v druhém dějství mi dojde, že na scéně budou nejspíš místa, odkud se zvuk nese lépe a jiná, odkud se jaksi nenese. Na to doplatil hlavně hlavní tenor, jehož hlas vnímámjako čistý, ale slabý. Gilda měla rozhodně větší páru,  její projev ve druhém dějství určitě dominoval. Ve třetím dějství byl vévoda slyšet lépe. Patrně zvolil správné místo na scéně. Poslední dějství s notoricky známou La donna e mobile (v Terranovově podání nijak ohromující), ale také nádhernými dvoj a čtyřzpěvy, opravdu dojemnými. Od italského publika bych čekala větší rozjařenost, ale cizinců tam asi byla převaha. Bravo se křičelo až při děkovačce.

Mně se splnil životní sen. Nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne mohu navštívit představení v tomhle svatostánku italské opery. Nijak se nevzpouzím klasickému pojetí, profesionální výkony zpěváků stojí vždycky za podívanou. Úžasná je i společenská stránka, pozorování hemžení operních diváků je prostě nenahraditelné. Vyfešákovaní pánové, dámy, které kolem sebe šíří intenzivní vůni těžkých parfémů a v unavených výstřizích předvádějí rodinné šperky.

Nejvýš hodnotím představitelku Gildy, rumunskou zpěvačku Elenu Mosuc a Rigoletta v podání Alberta Gazale. Mám pocit, že teprve při představení v tomhle divadle jsem si opravdu vychutnala krásné zpěvné árie a Verdiho hudbu. Přestávu využijeme jednak k prohlídce shopu, ze kterého odnášíme soubor Verdiho oper na 24 CD v podání místního divadla, návštěvou bufetu, který nás odradil systémem nejdřív „zaplať a vyzvedni vedle“. Tlačenice prostě nesnáším. Je úžasné, že  divadlo je neustále vyprodané. A je to dobře. Se slavnou větou oficiála Třísky nelze než souhlasit, protože „tradice se mají dodržovat v každé době“ a opera si to zaslouží. Díky za nejkrásnější dárek. Nikdy mě nenapadlo, že některé sny se dají opravdu splnit.

PS: Teď jsem našla na youtube ukázku z Rigoletta s Pavarottim. Jako padoušský vévoda je naprosto neodolatelný. Pane Terranovo, omlouvám se.

Reklamy

One thought on “Rigoletto v Teatro alla Scala

  1. How bitter is your article about a wonderful Rigoletto performance in the Scala. The great Tenor, Gianluca Terranova is one of the very, very best Duke of Mantua at all, with such a voice, which is gleaming, shining, with one word: just MAGIC! One must fell in love with it. Why always search beauty only in the past? Living always in the past, one can not see and hear the real treasure on the sky of opera today.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s