Úvodní stránka » Do kina » Můj Febiofest 2010

Můj Febiofest 2010

Určitě se nemohu počítat mezi skalní návštěvníky filmových klání. Nicméně letos jsem se rozhodla využít příležitosti a jít se na některé kousky podívat. V běžné distribuční nabídce se tolik lahůdek najednou přeci jen nevyskytuje. 

Začala jsem americkým snímkem Kirka Jonese Všichni jsou v pohodě. Jak dává název tušit, míněn je opravdu ironicky, přesto žánrové zařazení mezi komedie docela nechápu. Nevybavuji si, že by se návštěvníci kina řehtali, zato popotahovalo se a šustilo kapesníky docela často. Roberto de Niro v roli vdovce, který byl za mlada autoritativním otcem, jež kladl na svá dítka přemrštěné nároky a místo, aby v rodině budoval upřímné vztahy, ocitl se v izolované roli člověka, kterému se nikdo neodváží říct pravdu do očí. Celý život poctivě vydělával, aby zajistil chod rodiny a když ztratil manželku, ukázalo se, že si se svými dětmi nemá co říct. Smutné.

Podívaná pro ambiciózní rodiče o tom, že na děti se nemají přenášet vlastní nesplněné touhy a pro manželky o tom, že nemají své partnery chránit před nepříznivými zprávami. Spíš komorní rodinný příběh, který přináší předem předvídatelné zápletky a v souhrnu podívaná, kterou kdybych nenavštívila, žila bych spokojeně dál.

To sobotní film Baaría  italského režiséra Giuseppe Tornatore jsem si opravdu užila. Osudy sicilské rodiny, která je středem zájmu začínají ve 30. letech a s hlavními postavami je sdílejí do nějakých let 70. Syrová podívaná na skutečnou sicilskou bídu v kombinaci se sílícím Duceho režimem a mafiánskými praktikami sleduje rodinu nejprve malého Pepina Torrenuova a následně jeho rodinu až do okamžiku, kdy onemocní. Spletité osudy na pozadí politických přeměn a společenského vývoje téhle opomínané a z velké části negramotné Itálie, tvoří zajímavý rámec, středem všeho jsou však vztahy mezi lidmi. Vzhledem ke složité situaci v tomhle koutě světa člověk musí mít  pochopit snad i pro  Pepinovu  příslušnost ke komunistické straně. Nakonec i on, mimo jiné právě na základě návštěvy Sovětského svazu, postupně přechází do  křídla reformního. Přestože nedokáže splnit přání svého otci a nestane se v Římě členem parlamentu, prožije bohatý život profesionálního politického pracovníka, jehož dcera je ve škole uvedena do rozpaků, když má odpovědět, co její otec dělá. Spásně ji napadne zařadit ho do kategorie nezaměstnaných.

Pokoukání k zamyšlení s Raoulem Bovou a Monicou Belluci v hlavních rolích. Jediné, co bych vytkla zestárlému Pepinovi, nebo spíš jeho maskérovi, že mohl ubrat na bělosti zubů a nezapomenout na skutečnost, že stárnou i ruce. Tam dostala autentičnost trhlinu.

Jinak Baaríá je sicilský název obce Bagheria na západním výběžku Sicílie. Nedá mi nezmínit tu pozoruhodný architektonický skvost, snad nejslavnější sicilskou památku, excentrickou a originální Vilu Palagonii, která si ve filmu také zahraje. Vybudoval ji dominikán Tommaso Napoli v roce 1715 pro palagonského prince dona Ferdinanda Franceska Gravina. Po jeho smrti  stavba pokračovala pod vedením jeho syna Ignazia Sebastiana Gravina, který zahájil práce na sochách, kterými je dům obklopen. Vila je pozoruhodná bohatě dekorovanými interiéry i exteriéry a proslavila se zejména vnějším ohrazením, které tvoří sochy z asperského tufu a znázorňují fantastická zvířata, antropomorfní figury, dámy i rytíře, hudebníky a karikatury. Vila má jedinečný půdorys a planimetrii, vše je perfektně souměrné, dodržena je přísná planimetrie podle centrální osy.  Nebyla samozřejmě jedinou svého druhu, podobných se v regionu vybudovalo víc, protože tenhle koutek světa se stal módním místem letních sídel. Vila Palagonia se ovšem proslavila díky pozoruhodné sochařské výzdobě z „obludek“, které ji obklopují. Původně lemovaly i dlouhou alej vedoucí od hlavního vchodu. Barokní stavba je navíc přístupná veřejnosti.

Což jsem docela odbočila od filmů, ale ne od pěkných zážitků.

Nedělní návštěva Cinestaru byla opět přesně podle mého gusta. Německý historický výpravný film (s interiéry točenými nejspíš u nás) Buddenbrookovi  režiséra Heinricha Breolera z roku 2008 podle románu Thomase Manna, je opět o osudech jedné rodiny. Tentokrát movitých obchodníků z Lübecku. V rodinném kruhu se ocitneme kolem roku 1848 a sledujeme klasický příběh o tom, jak co jedna generace založí, druhá rozšíří, třetí zlikviduje. Osud je to více méně smutný. Thomas, který je předurčený k převzetí firmy nemá obchodování zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, navíc má problém s „následníkem“, sestra Tony, které se nepodaří najít životního partnera a založit rodinu (trochu mrzí nedotažený románek s mladým studentem medicíny), Christian, mladší bratr, je tak trochu černá ovce a ani není schopen v rodinném obchodu pokračovat …

Kostýmní podívaná, severoněmecké exteriéry s cihlovou architekturou hanzovních měst, veliký příběh s truchlivým koncem, klasický střih s hlavní hereckou hvězdou Arminem Mueller-Stahlem je z kategorie filmů, které mě vždycky potěší.

 Teď jen dohnat všechen ten čas strávený v kině ………..

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s