Úvodní stránka » Na výstavě » 100 technik Jiřího Georg Dokoupila

100 technik Jiřího Georg Dokoupila

Tak jsme se konečně dostavili. V mém okolí tolik diskutovanou výstavu jsem si šla nakonec na Pražský hrad také prohlédnout. Díky neplánovanému načasování jsme prohlídku měli i s výkladem. Mile plachý „průvodčí“ výstavou zaujal ke svému výkladu jakýsi úsměvný odstup skrývající jistý druh ostychu i nadšení zároveň.

Míjím obří věšák na kabát uchycený dvěma obřími šrouby do výstavního panelu a vstupuji do výstavních prostor. Dozvídám, že Dokoupil 100 ≠  stoleté výročí, ale 100 = 100 technik, které umělec rozvinul. Tahle výstava ovšem návštěvníka seznamuje pouze s technikami čtyřmi.

První „sál“ představuje techniku tisku filmových pásů kladených jeden vedle druhého. Většina pláten znázorňuje horizontálně umístěné pruhy filmových okének, dvě jsou odlišná. Jedno s vertikálně kladeným filmem zachycuje atomový výbuch, druhé, rovněž vertikální, si pohrává se zelenými odstíny, film zachycuje nějaký pornofilm, ale pásy jsou kladené tak, že opticky vytvářejí jakési vlnění. Další z velkoformátových obrazů zachycuje film U konce s dechem, jiný Bondovku Goldfinger, všechna pláta komplet celou zmenšenou metráž, jedno okénko po druhém. Obrazy trochu připomínají  koberce hadráky. Žádná zvláštní propočítaná kompozice, prostě jak to přijde, takový efekt to vytvoří.

Ve druhé „kóji“ jsou  obrazy malované „svíčkovou“ technikou. Tedy nikoliv malba svíčkovou baštou, ale čaděním svíčkou. Vzápětí se dozvídám, že si autor na plátno promítne fotografii s tématem, které ho zajímá a svíčkou vybarvuje. Navíc je nám vysvětleno, že jako objevitel této techniky se zároveň považuje za mistra v oboru malba svíčkou.

Sál třetí přibližuje techniku bublinkovou. Ta je mi asi nejbližší. Vypadá zajímavě kompozičně a barevně. Na dotaz jak autor právě kompozici řeší se mi dostalo odpovědi, že nijak. Formou náhodného, ale de facto osudového dopadu barevné bubliny na dané místo.

Poslední na výstavě  prezentovanou technikou je malba bičem. Nápad, který je sám o sobě nepochybně originální, výtvarně ovšem žádnou „přidanou hodnotu“ nevidím. Poslední sál představuje opět malbu svíčkou, tentokrát na žlutém podkladu, tematicky se ocitáme ve společenství leopardů či kterýchžto šelem.

Na galerii běží film pořízený při poslední Dokoupilově výstavě v Rudolfinu v letech 1996 – 97. Uléháme na plastikové tvarovatelné matrace a sledujeme příběh umělce, který nadřazuje hledačství nových výtvarných forem nad vyhraněný styl. Hledačství umělce, který odešel s rodiči do emigrace ve čtrnácti letech, musel určitě prožít obtížné období začlenění se do nové společnosti a kde jazyk ho zrazoval natolik, že se dal na malování.

Dobrá legenda, dobře zvládnutý marketing, ale co postrádám, je nějaká další vrstva, sdělení bez kterého je všechno to výtvarno jen formální podívanou.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s