Úvodní stránka » V divadle » Bohéma encore

Bohéma encore

Jediné rozptýlení, kterého se mi  po dlouhé době dostalo ze všeho toho politického a přírodně katastrofického marasmu, byla Pucciniho Bohéma v cyklu Encore, jakožto opáčko nebo přídavek k přenosům z Metropolitní opery v New Yorku.

Je úžasné, jak člověk při takovémhle zážitku zapomene na všechno a naprosto se ponoří do hudby i příběhu na plátně. V režii Franca Zeffirelliho to byla moje třetí opera. Teprve tady jsem se dozvěděla, že si Zeffirelli dělá i scénu. Kulisa je poctivě realistická, kostýmy dobové, dokonalá iluze. Záběry z hlubin jeviště vytvářejí líbivý žánrový obrázek. Chudobná mansarda, Paříž vystřižená v hávu počátku 19. století, zima se sněhem utvrdí v pocitu, že je vážně chladno. Technicky monumentální kulisa vyžaduje dokonalou koordinaci, takže při některých přesunech dekorací už na nich musí být nastoupený i komparz, který je mimochodem v této opeře na hranici kapacity divadla.

Večerem provázel René Fleming, zahovořila s šéfem dekorací, vedoucí dětského sboru, „Mimi a Rodolfem“ a Nicolou Luisottim, dirigentem.

Bohémy jsem za své bytí viděla 3. Jednu v pražské opeře. Moderní scéna, moderní kostýmy,  ne zrovna štíhlá Mimi (už ani nevím, kdo ji zpíval) nešťastná ze své minisukně a sáčka. Bylo to pro mě takové uvedení do příběhu a hudby, nijak zvlášť nenadchlo.

Následovala Bohéma ve Vídni. Z bidýlka pod střechou opery jsem ocenila dokonalé hlasy i nastudování v klasickém dekoru. Tady prvně jsem se namlsala na evropskou operní turistiku organizovanou mou soukromou cestovkou „internet – platební karta“. Nádherný zážitek v historické budově s poměrně nově upravenými interiéry.

Teprve včera jsem ovšem pocítila opravdový emocionální náboj téhle opery. Kapesník v pohotovosti, mrazení po celém těle, to byl opravdový pocit z představení. Nevím, kdo byl nejlepší, ale Vargas jako Rodolfo a Gheorghiu jako Mimi zpívali úžasně (při vzpomínce na Che gelida manina z prvního dějství to mravenčí ještě teď). Sedím přišitá do sedadla a nevnímám nic jiného. Představení bylo zajímavé i herecky. Mimi nebyla tak úplně nezkušené stvoření, na Rodolfa to docela koulela, scény s uměleckými přáteli působili hravě a přirozeně, navíc dobře odzpívané, výborný byl part Musetty (Ainhoa Arteta), hlavně ve druhém dějství, když zpívá jak po ní všichni touží. A nelze pominout Ludovica Téziera jako Marcella a Orena Graduse (zejména když prodává svůj kabát).

Okolní svět zapomenut. Jednu výhradu však přeci. Ve srovnání s pardubickým multikinem Aero přeci jen nabízí zážitek trochu skrovnější. V kině s velkým plátnem je kontakt bezprostřednější a iluze, že jsem v Metropolitní, o dost dokonalejší. Aeru však bude navždy patřit dík za nastolení nové tradice.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice V divadle se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s