Úvodní stránka » Na výstavě » Roky ve dnech

Roky ve dnech

Výstava pořádaná Galerií hl. m. Prahy v Městské knihovně v Praze (k vidění do září 2010) s podtitulem České umění 1945 – 1957. Možná by se mohla jmenovat i nezlomená víra nebo nějak podobně. Tvořit v období stalinského zbožňování vyžadovalo velmi pevný charakter.

Vnímám ten název jako nekonečné a nejspíš i marné čekání na změnu. Tím víc je třeba ocenit, že dotyčné neodradila žádná propaganda, nenechali se zastrašit a malovali podle svých představ, aniž by se nechali jakkoliv naleptat dogmaty.  V těchto velmi specifických časech muselo být naprosto nepředstavitelné, že by nastolený režim někdy mohl skončit. Ještě lépe si to uvědomuji v souvislosti s četbou Klímových pamětí, které do kontextu dokonale zapadají, takže pro lepší představu tehdejších poměrů lze doporučit jako doplňkové čtení.

Autorka výstavy Marie Klimešová vykonala neuvěřitelnou práci při vyhledávání obrazů zastoupených autorů. Výstavu rozčlenila do třinácti sekcí zaměřených na různé tematické nebo názorové okruhy, pro každý vyčlenila typické autory a typická díla, to vše ze skupiny umělců, která stála zcela mimo tehdejší oficiální proud socialistického realismu.

A tak se tu lze potěšit nádhernými věcmi od Josefa Istlera (tradičně nejlepší kousky ze sbírek Galerie Zlatá husa !!!, některé i s exekuční nálepkou), sledovat pozvolnou cestou k abstrakci Václava Boštíka, seznámit se s docela reprezentativní kolekcí Zbyňka Sekala. Znovu a znovu se můžu dívat na surrealistického období Mikuláše Medka, zajímavý je kontext se Stanislavem Podhrázským. K vidění jsou plátna Václava Tikala, Aléna Diviše, Libora Fáry, grafiky Václava Boudníka,  Bohuslava Reynka, plastiky Ladislava Zívra. Výstavu doplňují fotografie, které odhalují originální vidění Emily Medkové a těch, kteří zachycovali každodenní život v neobvyklých detailech (Sudek ..), dále koláže nejen od Jiřího Koláře. Vyloženě rozesmály grafické „úpravy“ jistého prorežimního plátku od Maxe Švabinského, který přitom představoval spíš ono oficiální křídlo. Nadchla portrétní tvorba Kamila Lhotáka.

Snad jediný kdo mě do celého pojetí nezapadl byl Emil Filla, nemůžu si pomoct, ani jeho „ilustrace“ na slovenské motivy, ani série krajinek. Jediné, co bych výstavě vytkla je velké množství vystaveného materiálu, často hodně nahuštěného vedle sebe. Nevím, jestli by nestálo za to rozdělit tak obsáhlé téma do dvou dílů. Takhle je jasné, že jedna návštěva určitě nestačí.

Je potěšující vědět, že osobní vizi nemůže žádný režimem potlačit, že kontinuita zůstává zachována i v nelehkých podmínkách, i když si lze těžko představit, z čeho dotyční v dobách „temna“ žili. Jejich každodennost musela být značně svízelná.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s