Úvodní stránka » V divadle » UBU se baví

UBU se baví

Přes trvalou snahu chodit víc do divadla nám letošní sezóna opět protekla mezi prsty a tak jsme stihli alespoň před jejím koncem  jedno Divadlo Na zábradlí. Náhoda nám hrála do cesty, protože ač zcela vyprodáno, zrovna 2 vstupenky někdo odmítl a to byly ty naše.

UBU se baví  psali na plakátech, ale možná by se chytil i druhý název, třeba závěrečná věta z představení v absurdně subjektivně idealistickém duchu:  „Kdyby nebylo letadel, nebylo by nebe“. Režie Jiří Havelka a pak už jen soupis účinkujících (Pavel Liška, Leoš Noha, Josef Polášek, Petr Čtvrtníček, Václav Petrmichl, Ladislav Hampl, Marie Spurná, Gabriela Pyšná, Natálie Drabiščáková, Kristina Maděričová). Naprosto jsem nevěděla, co očekávat. Žádný autor …  při pohledu na Petra Čtvrtníčka na fotkách jsem usoudila, že asi půjde o nějakou ptákovinu. A taky šlo …. a nešlo. Teprve následně mě napadlo, že to celé bude nejspíš Havelkův autorský projekt. Divadlo to bylo nestandardní, zábava s lehkým mrazením.

Přicházím do hlediště a na scéně už se „pracuje“. Scéna poskytuje náhled do skutečné kabiny letadla, kam se usazují cestující – zády k divákům. Letušky na palubě pomáhají cestujícím s hledáním sedadel. Dokonalá iluze. Pak zhasíná sál a cestující se připravují na start. Teprve tady se dozvídám, že ono UBU v názvu jsou U. B. U. Airlines, které přejí svým cestujícím šťastný let.

První absurdní okamžik přichází, když letušky vyberou mobilní telefony. Následně se pilně věnují své stereotypní práci s naučeným úsměvem, nabízejí „kuře nebo rybu“, „kávu nebo čaj“, za každou větou neopomenou popřát „příjemný let“, skoro by to mohlo vypadat, že hra má odmytizovat kdysi tolik záviděné povolání letušky. Pak se cestujícím promítá reklama na jakousi úžasnou lžíci, která vyléčí každý problém a nabídka je tak skvělá, pouze výměnou za letenku, že ji musí všichni mít. Kdo by pohrdl něčím, co je zdarma? Všichni tedy mají lžíci a že nemají letenku nepovažují za důležité.

Pak jeden z cestujících se zájmem vyslechne rozhovor na sedadle před ním a trošku znejistí. Oni letí do Egypta a on do Nairobi. Pozvolna se ukazuje, že téměř každý z cestujících letí úplně jinam, úzkostlivý pán do Toronta, matka se synem do Sydney. Přes ujišťování letušek, že vše je v pořádku, se všichni domáhají informací, takže aby se mohlo vše prověřit …  když nemají ty letenky … vyberou letušky pasy. Cestující přichází rozptýlit sám kapitán, věci nabírají groteskní spád a vše vrcholí striptýzem všech protagonistů (dámy diskrétně, páni v plné parádě). Jako vrcholem se zcela obnažený Pavel Liška (mimochodem jediný, který mimo divadlo buď fyzicky pracuje nebo alespoň chodí do posilovny) vztyčí v chodbičce letadla, až to vypadá, že je to jakási figurína, ale není. A už se rozdávají letecké noční košilky, přeje se příjemný noční let a konec. Teprve při děkovačce se ukáže, že noční úbory jsou poněkud vězeňské.

Každý má touhu někam letět, většinou ale ty touhy naberou docela jiný směr a často  bez vlastního přičinění. Život je plný stereotypů a každý je tak trochu vězněm vlastních omezení.  Kompaktní představení s vtipem a gradací, zdaleka méně absurdní, než by se mohlo na první pohled zdát.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s