Úvodní stránka » Na koncertě » Aerosmith v kyslíkové aréně

Aerosmith v kyslíkové aréně

V Praze vypuklo léto. Teplo ráda, ráno a dopoledne dobrý, odpoledne přicházím o veškerou energii. Dnes se jí nepochybně nedostává i díky pozdnímu příchodu domů a zdecimovaným nohám po 4 hodinovém stání na pražském koncertě Aerosmith tour nazvané Cocked, locked, ready to rock!

Po dlouhé době jsme zavítali mezi stojící fanoušky na plochu. Neměla jsem na to přistoupit, protože na to prostě už nemám. Zaujali jsme poměrně výhodné pozice u zvukařské ohrádky, leč abychom se mohli opřít o zábradlíčko už bylo pozdě.

V osm se opravdu začalo, poctěnou byla brněnská kapela Gate Crasher. Pro mě samozřejmě neznámý pojem. Ti hoši byli evidentně trochu v šoku, že si před třemi dny vybrali právě je a nějak nezvládali ne příliš spolupracující fanoušky Aerosmith. Navíc si nabíhali ne docela vhodně kladenými dotazy na publikum, protože, když na otázku „Bavíte se s námi?!“ zahučelo mé okolí „Né!“, na pódiu si to asi mylně vyložili jako nadšený výkřik.   

V půl deváté režie večera usoudila, že dav je naladěn a tak jsme se naivně domnívali, že do 9 nastoupí hvězdy večera. Devátá ovšem minula a s ní i naděje, že začne nářez. Před půl desátou začali někteří uvažovat, že budou chtít vrátit vstupné a ve mně tiše bublal vztek na „pudrující se“ primadony. Jenže když krátce po půl desáté spustili velkou černou plachtu s logem kapely a  na pódium se vřítil Steven Tyler se svou bandou vyžilých chlapíků, bylo vše odpuštěno, i když jsem nabyla dojmu, že jsou opravdu tak trochu cocked. Minimálně bubeník Joey Kramre působil ve svém tričku barvy obecního počišťovače zcela mimoňovitým vyřízeným dojmem, přestože na jeho výkon to mělo nejspíš vliv pozitivní, příznivci aplaudovali zejména jeho sólu, ve kterém nakonec vyměnil paličky za pěsti, občas i za čelo.

Steven Tyler ve svých 62 letech zdatně šermoval opentleným mikrofonem (šuhajové by měli radost, jak proniká folklór na rocková pódia), který třímal v ručce s nalakovanými nehty okroužkované prsteny a zpíval na plné pecky div mu jeho hadí ústa nepraskla (má podivuhodné bílé pěkné zuby, asi nebudou přírodní), tu zahrál na foukací harmoniku, tu předvedl, že začínal u bicích).

Také Joe Perry se nenechal zahanbit a to nejen pokud jde o celkový image, ale i neuvěřitelnou schopnost likvidovat kytary (během představení to odnesly 2). Inu kam by jinak výrobci hudebních nástrojů přišli, kdyby si každý svůj nástroj šetřil. Malý kousek zahrál Perry i na tereminovox (ten to přežil).

Nicméně koncert byl nadupaný, muzikanti hráli jak o život, ale zvuk byl trošku zachrochtaný a zapískaný, tak nevím, že by i zvukař nebyl úplně ve formě … Přes celkovou únavu zážitek pozoruhodný i když skalním příznivcem se asi nestanu. Zůstávám „Hole in my soul“ a příště zkusím zase něco jiného.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s