White Gallery v Osíku

Při četbě sobotních Lidovek jsem zaplesala, když jsem se dočetla o chystané vernisáži ve White Gallery v Osíku u Litomyšle. Když jsme galerii začátkem prázdnin navštívili, propadla jsem okamžitě jejímu kouzlu a mou první reakcí byla radost, že se o ní píše.

Stavba hradeckého architekta Jiřího Krejčíka, jejíž investor nepopírá obdiv k architektuře Miese van der Roha akcentovaný i použitím sedacího nábytku svého vzoru, působí v krajině naprosto ojediněle. V meandru říčky Desné lemované stromovím překvapí návštěvníka bílá geometická stavba ze skla a betonu umístěná doprostřed zelené louky. Zážitek je to ovšem nejen estetický. Hned u vrátek se nás ujímá osobně pan Martin Janda, sochař, umělec, který se specializuje na práci s kovem a který začal galerii budovat ještě se svou maminkou Ludmilou Jandovou s cílem zřídit zde depozitář její umělecké tvorby. Ta se bohužel jejího otevření nedožila, její syn však započatou práci dokončil velmi zdařile. Pan Janda poutavě vypráví o vzniku celého projektu, představuje nám stavbu, depozitář, připadáme si spíš jako na návštěvě u přátel než jako náhodní hosté z „ulice“. Součástí depozitáře je galerie, ve které chce její majitel představovat práce nejen svých rodičů, ale i dalších umělců.

Stavba upoutá nejen na pohled, udivuje svým unikátním technickým provedením, které je striktně ekologické, budova funguje na tepelná čerpadla, je energeticky soběstačná a velmi úsporná. Unikátní je pojetí moderního depozitáře, kde jsou k vidění nejen standardní ukládací „zásuvky“ na grafiku, ale také výsuvné drátěné panely, na které se obrazy dají zavěšovat.

Celkový dojem místa dokreslují i sochy Františka Jandy, manžela paní Ludmily, rozmístěné v druhé části zahrady, v blízkosti domu, kde Ludmila Jandová měla svůj ateliér.

Galerie se veřejnosti otevírala v červnu letošního roku výstavou Bílé kresby Stanislava Kolíbala, v sobotu 21. 8. 2010 se konala vernisáž výstavy malířky a grafičky Ludmily Jandové. Symbolicky, právě v tomto termínu probíhala výstava umělkyně v roce 1968 v pražském Mánesu. A tady se vracím zpátky k sobotnímu článku v Lidových novinách. Zamrzela mě totiž nedůslednost, která se v článku objevila hned dvakrát. V záhlaví článku se o Ludmile Jandové píše jako o sochařce, u článku je pak fotografie, pod kterou text uvádí, že jde o stavbu v litoměřickém kraji. Na tak krátký článek si tenhle klenot z Osíku tolik chyb opravdu nezaslouží.  O to víc udivuje, že se tahle nedůslednost objeví v seriózním tisku.

Proto tím spíš je třeba zdůraznit, že se řadí k dalším zajímavým místům Litomyšle a okolí. Cestou na Poličku odbočte ještě před Osíkem vpravo. Cesta vás dovede přímo do zákoutí nevšedního zážitku.