Úvodní stránka » V divadle » Rusalka na lodi

Rusalka na lodi

Název Ubohá Rusalka bledá bych možná doplnila o Nešťastná, ovšem nešťastná pro nás, protože veškeré už tak kontroverzní dojmy, přehlušily potíže s ledvinami.

Ale měla bych to vzít od začátku. Když jsem kupovala v úterý v Celetné vstupenky, ujistila mě paní pokladní, že se hraje za každého počasí, protože produkce je chráněna před deštěm. Nevím proč jsem nabyla dojmu, že tím pádem tam bude i teplo a nijak zvlášť jsem se nevyzbrojila svetry ani jinými teplenými vrstvami, přestože se poslední srpnový víkend výrazně ochladilo. Když jsme se náplavkou na Výtoni blížili k lodi Tajemství, začalo mi docházet, že informaci paní pokladní jsem pochopila poněkud zkresleně.

Impozantní, původně evidentně nákladní plavidlo, kde se představení odehrává, zaujme hned na první pohled. V oněch osm, kdy jsme k němu dorazili, byl otevřený vstup na společenskou palubu a do baru. Jako přípravu jsem pro zahřátí vypila jednu horkou griotku a přesunuli jsme se na příď, odkud se vstupovalo do hrací zóny. Na můstku i přídi sledovali příchod diváků herci v kostýmech. Poté, co jsme prošli podpalubním územím rusalek a vodníků a nahlédli do jejich tajemně nasvícených obydlí (bílé maringotky) zahalených do vystupujících par a činící opravdu čest názvu korábu, začali se diváci srocovat kolem boků druhé paluby, která sama byla kulisou prvního dějství. Vyřezávaný les se sklápěcímu větvemi, spolu se stmívajícím se nebem nad řekou vytvořily opravdu pohádkovou atmosféru a co teprve, když se loď rozjela. Na pokyn personálu se diváci srotili na celou plochu a po horních okrajích lodi „nad lesem“ začala za zvuků melodií známé opery obchůzka myslivců střídaná  rusalčím rejem, jakýmsi baletem akcentovaným pohazujícími kučerami bludných krasavic. Posléze se vyčlenila rusalka hlavní, totiž ubohá, rozmlouvající s tatíčkem vodníkem Pavla Zatloukala (v pozoruhodném balónovém kostýmu), kterého coby vládce vod  uvěznili nad  překlenující lávku. Loď vyplula, břehy zarostlé stromovím, hvězdy, umělé mlhoviny, to vše vytvářelo efektní výtvarný dojem a chvíli dalo zapomenout, na řekněme podivné pěvecké výkony. Zejména Rusalky (A. Kubátová) mi bylo líto, i když její kvílení možná ladilo s pohádkovou postavou přesvědčivěji než znělý soprán známý z operního představení. Prvního slušného pěveckého výkonu se diváci dočkali až ve scéně s čarodějnicí, kdy Ivana Hloužková jednoznačně popřela domněnky, že problém je v nazvučení …

Na druhé dějství bylo diváctvo přesunuto pod střechu, na lavičky a pod deku. To bylo naše štěstí, protože nebýt oněch dek, je už nejspíš po nás. Plavba pokračovala směrem na Zbraslav, scenérie „extra muros“ byla stále romantičtější a na lodi jsme byly svědky zámeckého plesu. Kůly z benáteckého mola se proměnily ve sloupoví tanečního sálu, na řadu přišel Rusalčin němý part, větší prostor pro prince J. Hajdyly (výkonem bohužel nepřesvědčivý), naštěstí cizí kněžna předvedla, že nemusí zpívat jako operní pěvkyně k tomu, aby na sebe ve své nevelké roli dokázala upozornit.

Finále se odehrávalo opět v lese. Ze sloupoví se staly stromy, čarodějnická scéna s bázlivým kuchtíkem vyvolala pár úsměvů a když loď doplula kamsi ku Zbraslavi, natočila pravobok k romantickému ostrůvku, zazněla finální Rusalčina píseň, tentokrát, patrně pro umocnění dojmu, z playbacku.

Bylo půl jedenácté a teprve tady se loď otočila zpět ku Praze. Kdybychom byli na pevnině, nastal by okamžik k pokojnému návratu k domovu. Tady ovšem nezbývalo než se hlouběji zachumlat do dek a trpělivě čekat, kdy zazáří panorama Hradčan s příslibem vylodění. Tehdy jsme začali sledovat dění kolem sebe a došlo nám, že budeme patrně jedni z mála platících diváků, protože loď byla plna příbuzných a známých účinkujících a tvůrců. Brněnským přízvukem hlaholící muži a ženy nosili příruční ledničky, mazali chleby se sádlem a škvarky, přenášeli basy alkoholických nápojů a teple oděni v zimních bundách užívali si plavbu po noční řece.

Před námi se usadila „Rusalka“ spolu  s maminkou, babičkou a sestrou a postupně, jak procházeli její kolegové, je  rodině  představovala. Tak se stalo, že jsem mohla zblízka pohlédnou do tváře i Matějovi Formanovi a zaslechnout, když po té, co sklidil nadšenou chválu, skromně prohlásil, že opera není úplně jejich parketa. To tedy bylo trefné.

Když jdu na představení Rusalky v interpretaci Divadla Husa na provázku a ještě k tomu na loď, opravdu nečekám výkony jako ve Státní opeře. Naopak, těším se na jakýsi nový přístup, možná víc herectví a klidně i většinu mluveného slova, podbarveného i melodiemi z opery a třeba i nějakou tou árii z playbacku. Jenže tohle představení pěveckými i hereckými výkony připomíná představení ochotníků, protože ani jako parodie by neuspělo. Má úžasný výtvarný potenciál, unikátní atmosféru, ale princ je jaksi nijaký a Rusalka rusalčí svou éteričností, ale zpívání jim prostě nejde. Ale proč tedy zpívají? Možná kdyby bylo tepleji, byla bych tolerantnější, ale když připočtu následky v podobě prochladlých ledvin a bolavého krku, přemýšlím, jestli to stálo za to. Asi stálo. Na celý večer totiž nakonec vzpomínám jako na příjemný. To je ten absurdní vzpomínkový optimismus.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s