Úvodní stránka » Výlety po Čechách a Moravě » Kudy tudy ku hradu a zpět

Kudy tudy ku hradu a zpět

Na kraji Českého ráje, nedaleko Mnichova Hradiště leží hrad Valečov.  Přestože není nijak zvlášť daleko od Prahy, dosud jsme ho nenavštívili. Motorista odbočí na exitu 58 z mladoboleslavské dálnice, pokračuje na Dobrou Vodu a poměrně záhy se mu před očima otevře  pohled na impozantní pozůstatky hradu. Zkraje obce  Boseň se odbočí doleva, auto se odloží na místním parkovišti a odsud lze vyrazit na různé směry.

 Zvolili jsme modrozelený okruh.  Z původní stavby valečovského hradu zbyla obytná kamenná věž, kterou postavili na základech hradu vykutaného do pískovcové skály. V okolí je totiž řada jeskyněk, které sloužily jako lidská obydlí ještě počátkem 20. století. V novodobější historii se tu odehrávaly některé boje prusko-rakouské války z roku 1866. Dnes je tu mimo prohlídky možné zadovádět si na dětském hřišti v podhradí.

Po krátké prohlídce hradu a okolí pokračujeme po červené, kde sejdeme z cesty po prvé (nemáme totiž vlastní mapu a plně spoléháme na  „scan“  přímo do paměti z velké mapy u parkoviště). V obci Zásadka se zase najdeme a pokračujeme modrou trasou, ze které jen občas odbočíme, abychom posbírali, co les dal, zejména roztomilé sameťáčky. Když se čas nachýlí a stále jsme nenašli bod zlomu, poptáme se protijdoucích výletníků a pohled do jejich mapy nás uklidní. Na rozcestí se žlutou směle pokračujeme po cestě, ze které značení záhadně zmizí. Přisuzujeme to kácenému lesu a pokračujeme k sadu, u kterého jsme opět ztraceni. Nalézáme modrou, ale po čase se ocitáme znovu na křižovatce se žlutou. Modrá totiž nepokračuje po lesní cestě, ale strmě stoupá vzhůru do kopce. To už je šest odpoledne a začínáme být nervózní. Bludných kořenů tu je zdá se dostatek, ale snad jsme se našli.

Po čtvrt hodině konečně přicházíme na Krásnou vyhlídku. Opravdu se zde otevírá nádherný výhled do kraje. Slunečný zářijový den nabízí přesně ty klimatické podmínky, za kterých se dá dohlédnout snad až do Krkonoš. Místní restaurant nabízí teplá jídla i rychlé občerstvení, děti mají o zábavu postaráno u výběhu pštrosů, za plotem loudí oslíci svou dávku čerstvého lupení a podivný krátký bílý čuník rozrývá rypákem okolí plotu. Idylka. Kupujeme doping – miňonky hořké a slané tyčinky, vodu – a spouštíme se pro jistotu asfaltovou silnicí směrem k vísce Mužský s vyhlídkou na památník obětem prusko-rakouské války.

Čas pokročil, na původně přeplněném parkovišti už nikdo není, ale stánek stále nabízí vyprahlým poutníkům tekutiny. Podle krokoměru jsme se všemi „bludnými“ trasami nachodili za odpoledne 17,5 km. Dobře nám tak. Kolem sedmé konečně vyrážíme k domovu. Zářijové odpoledne na jedničku.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s