Úvodní stránka » Na výstavě » Václav Boštík – retrospektiva 2010

Václav Boštík – retrospektiva 2010

Letošní výstavnický rok se do paměti zapisuje třemi velkými retrospektivami významných českých malířů. Výstava dvou Zdeňků (Sýkora a Sklenář) už skončila, včera zahájil výstavní sál Městské knihovny v Praze  retrospektivu mého velkého oblíbence a nositele jména českého patrona: Václav Boštíka (1913 – 2005).

Retrospektivní výstavy jsou úžasné svou příležitostí sledovat cestu umělce ke svému osobitému stylu. Sám Boštík se k němu  prakticky vypracoval začátkem 60. let a zůstal mu věrný do konce svého života. Zatímco u řady malířů, jejichž „konečný“ styl se mi třeba líbí, nejsem zdaleka tak nadšená hledačským obdobím, u Boštíka je tomu jinak. Jeho rané věci jsou úžasně křehké. Jeho série „mlýnů“ je něžně poetická. Líbilo se mi Zátiší s červenou židlí (z vlastnictví Galerie Maldoror) vyzařující odevzdaný klid i jeho pískovcové hlavy. Následují akty, série a pozvolný přechod k abstrakci a znakům, série lebek, kdy lebka je pro něj  symbolem krajiny a vesmíru kolem nás (odkaz na jeho oblíbeného autora Elie Faura, jehož Dějiny umění ho oslovily pro jejich odhalování vztahů a nikoliv popisem a souhrnem dat, jak je mají ve zvyku zpracovávat jiní autoři).

A pak následují body, mlhoviny, oblaka, pole v různém stádiu rýhování a formování, spirály v pastelových barvách, liniové práce na milimetrovém papíře a poslední období akcentující v sobě křesťanskou symboliku. Ve všech autor hledá vesmírné a fyzikální vztahy a jejich zákonitosti a na mě osobně působí svou meditativní přítomností jako věčný symbol něčeho, co oko třeba nevidí, ale srdce vnímá, něčeho co nás obklopuje i když si  přítomnost neuvědomujeme. Je to ale s námi  a je potřeba o té existenci vědět. Pozoruhodné je, že přes hluboké studium vztahů a tvarů používal barvy spíš intuitivně. Přesto právě barevná škála jeho obrazů oslovuje velmi, alespoň mě.

Úplně v posledním sále je instalováno několik elektronických foto rámečků (jeden nefungoval) se snímky z jeho soukromí (nad nimi vedly nejspíš malířovy dcery diskuzi, kdo vlastně se komu víc podobá, jestli mamince nebo tatínkovi). Škoda, že o Boštíkovi nikdo nenatočil žádný dokument, který by přinášel víc z jeho osobního života, škoda, že nebyl k dispozici pořádný katalog, který by prezentoval souhrn jeho tvorby. Snad se dočkám. Výstava potrvá do začátku ledna. Určitě se přijdu potěšit znovu, protože energie, která z obrazů vyzařuje, jako by vnášela řád do chaosu byť to na první dojem nemusí být zřejmé.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s