Úvodní stránka » Do kina » Občanský průkaz

Občanský průkaz

Oproti minulému týdnu, na kulturní zážitky  relativně bohatému, byl tento co do počtu událostí poměrně chudý, zato prožitkově docela intenzivní. Mám teď na mysli zejména shlédnutí filmu Občanský průkaz natočený Ondřejem Trojanem podle novely Petra Šabacha. Matně vzpomínám, že novelka mě zaujala důvěrně známým prostředím a epizodami, které jsem si dovedla barvitě představit, ba porovnat s vlastními zkušenostmi, literárně mě nijak oslnivá nepřipadala.

Film, od kterého jsem celkem nečekala nic pozoruhodného, ale vlastně jsem ho chtěla vidět jen ze zvědavosti a nostalgie, mě dokonale vrátil o více jak 30 let zpět. Možná film není filmově úplně dokonalý. Jsou tam některé zbytečně dlouhé sekvence, chybí mu vlastně opravdový příběh a se zařazením do žánru komedie bych si také nebyla úplně jistá. Přesto – až na pár nepřesností typu sponka ve vlasech učitelky Pivoňkové – film dokonale vystihoval reálie oné doby. Přes detailní rekvizity (svačina do sáčku od mléka, trička, jejichž jsem byla též vlastníkem, neboť trh nabízel jen opravdu několik modelů), vybavení domácností, vozový park a hlavně onu atmosféru zastrašování a nedůvěry si vybavuji naprosto dokonale. Úplně prožívám tu slast, kdy se nám dostala do ruky nějaká vzácná LP zahraniční provenience, ona pýcha a zároveň obavy majitele, aby ji ti škemrající nepoškodili nevhodnými přenoskami …

Ta doba je na štěstí pryč, pryč je ovšem i mladý věk, který byl na těch časech to jediné pozitivní. Časech domácností, ve kterých se muselo doma mluvit jinak než na veřejnosti, zmařených existencí, udušených talentů a nevyužitých příležitostí. Film ve mně probudil otázku, jak jsme v té atmosféře mohli vlastně žít? Tenkrát se mi zdál svět okolo sice trošku dvojaký, ale vlastně ne tak úplně špatný. Ten pohled se záhy začala formovat, ale v 15 letech ho většina vnímá z čistě osobního pohledu.

Autenticitě rozhodně přispěli představitelé 4 hlavních klukovských rolí, dospělé postavy však ne vždy dostali prostor, na kterém by mohli zdůvodnit své postoje. Zatímco nejvíc jsme se dozvěděly o osudech rodiny Petra Hájka řečeného Žáby, dobře načrtnuté bylo rodinné prostředí hudebního génia Míti, rodina básníka Aleše (prorežimní otčím a upozaděná matka) už zabrala jen krátkou sekvenci a zcela bez prostoru zůstal „Popelkův“ permanentně naštvaný perzekuovaný osamělý otec. Stejně  figurkově vyšuměla i postava sehraná Jiřím Macháčkem. Rotný Pačes Václava Kopty (spolu se svou pozoruhodnou rodinou – otec analfabet a synek prototyp udavače) dostal za sekci prorežimních kejvačů alespoň příležitost svou postavu nějak profilovat.

Jsem zvědavá jak film přijmou třeba moje děti. Bude to pro ně prostě jeden z dalších filmů o mladých lidech nebo je osloví i atmosféra oné doby? Zatím na něj mají chuť jít do kina.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Do kina se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s