Úvodní stránka » Mlsné zážitky » Husí hody v Kolkovně

Husí hody v Kolkovně

Dostalo se nám pozvání na husu. Původně to mělo být s ochutnávkou svatomartinského vína, ale nakonec se večeře odehrávala v Kolkovně v Celnici, takže atmosféře spíše pivní.

Hned na okraj musím zmínit problém většiny hospod, který spočívá v dělení  kuřáckých a nekuřáckých prostor. Přesto, že jsme seděli v nekuřáku, což jsme si přáli, nasákli jsme docela intenzivně veškeré kouřové pachy z vedlejší části restaurace, která kuřácká je.

Večer velmi příjemný,  z kulinářského hlediska se však žádný velezážitek nekonal. Opravdu spolehlivě uspokojila chuťové kanálky husí játra s lokšemi jako předkrm. Druhým předkrmem byl nakládaný hermelín. Hned po prvním zakousnutí bylo jasné, že s tím, který připravuje naše M., se nedá porovnávat. Ten místní se servíruje rozkrojený podél na prkénku, politý olejem a posypaný mletou paprikou. K tomu cibule, kozí rohy, salát jako obloha.

Následně jsme řešili, kdo si dá jakou husí porci. Možnosti byly celkem 4. Buď celá husa, ale na tu nás bylo málo, následovala porce 1000 g odpovídající čtvrtce a nebo samotné stehno. Nakonec zvolila dámská část  tu kilovou porci napůl a pánská si objednala podle velikosti svých útrob a rychlosti metabolismu.  Když husu přinesli, vypadala báječně, po zakrojení se ale ukázalo, že bychom potřebovali nůž na steaky. Tuhost se potvrdila i při samotném žvýkání. Slovy klasika Holzmana: „Všechna získaná energie byla spotřebována na konzumaci“.  Nevím jak se taková husa připravuje v restauraci, ale tahle mi připadala, že ji nikdo řádně nepodusil  a rovnou ji pekli.  Maso tak nemělo šanci změknout a vlastně se jen vysušilo. Stejně tak jsem postrádala  šťávu. Porce byla přelitá trochou sádla, leč sádla čirého, bez dobrého slaňoučkého výpeku. Červené zelí jako příloha bylo naproti tomu výborné. Co jsou drbáky jsem neměla tušení, ukázalo se, že se jedná o velký bramborový nok (nebo malý bramborový knedlík v celku). Lokše, která byla též přílohou se naprosto odlišovala od té servírované k játrům – bramborová placka opečená na sucho. Byla totiž mastná.

Překvapivě vynikající byly buchty, které byly na jídelníčku uvedeny jako pozornost k huse. Obsluha se sice pokoušela nabídnout nějaký dezert z jídelníčku, ale protože buchty byly součástí husího menu trvali jsme na nich a dobře jsme učinili. Servírované hojně posypané cukrem s ještě teplou tvarohovou náplní se jen rozplynuly.

Zapíjelo se plzeňským, Masterem a Friscem. Opulentní hostinu zakončil čaj z čerstvé máty servírovaný ve vtipných konvičkách. Přes pozření „žabích vajíček“, jak se u nás důvěrně přezdívá Febicholu, mám husu v žaludku ještě teď.

Advertisements

4 thoughts on “Husí hody v Kolkovně

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s