Úvodní stránka » Do kina » Don Pasquale v přímém přenosu

Don Pasquale v přímém přenosu

Gaetano Donizetti napsal Dona Pasquale v roce 1843, tedy nějakých pět let před svou smrtí. Jako opera buffa (buffoneria = italsky komedie) navazuje na nejlepší tradice commedia dell´arte, lze ji přirovnat třeba k Rossiniovu Lazebníkovi sevillskému. Metropolitní opera v NY ji má v režii Otto Schenka na repertoáru od roku 2006.

Jít na přenos právě 13. 11. pro mě bylo významné i proto, že dnes by se dožila 83 moje maminka a kdyby žila, určitě bychom šly spolu. Byla velkou vyznavačkou opery a jako dítě jsem nesměla chybět na žádném z operních představení, které vybrala. Právě „Lazebník“ patřil mezi naše oblíbené, viděli jsme ho několikrát, Dona Pasquale ani jednou. Napadlo mě, jak by ho sehrál takový Eduard Haken, určitě se stejným gustem jako John del Carlo.

Převazující pocit z celého přenosu byl: pořádná dávka pozitivní energie. Radostná euforie se dostavila hned po příchodu do kina. Nemůžu si pomoci, když sedím v pardubickém CineStaru, připadám si jako bych seděla v Metropolitní a mám chuť tleskat spolu s diváky tam (což asi nemám sama, protože při představení v Pardubicích se tleskalo o sto šest). Málo platné, tenhle pocit jsem nezažila ani v Aeru, ani ve Světozoru.

Už předehra mě naladila do stavu nadšení. Na tváři se mi usadil blažený úsměv a v různých proměnách vydržel až do konce představení. Zcela nezávisle na své vůli jsem prožívala pocit štěstí, jaký jsem už dlouho neprožila. James Levine údajně dirigoval Dona Pasquale za svou 40letou kariéru po prvé a užíval si to evidentně také (zvláště patrné při ouvertuře).

Děj opery je jednoduchý. Starý Don Pasquale (John Del Carlo) se staví proti sňatku svého synovce Ernesta (Matthew Polenzani), který dává přednost před bohatou nevěstou mladé vdově Norině (Anna Netrebko). Pasqualův lékař a Ernestův přítel  Dr. Malatesta (Mariusz Kwiecien –  25. 11. má mít mimochodem v Obecním domě v Praze recitál) vymyslí lest. Přesvědčí Dona Pascuala, aby se oženil s jeho sestrou Sofronií, prostou a skromnou klášterní schovankou, ovšem ve skutečnosti podstrčenou Norinou. Sotva je podepsaná svatební smlouva, promění se zbožná novomanželka v dračici, které se chce novomanžel rychle zbavit. A opět tu pomůže pan doktor, zinscenuje dobrovolný útěk Sofronie z domu. Když je jasné, jak se starému pánovi ulevilo, přiznává Ernesto a Norina barvu a je jim požehnáno.

Děj prostý, ale svižná hudba, zpěvné árie, nádherná a technický přesné vícehlasy. A hlavně naprosto nakažlivé nadšení zpěváků, pro které samotné je představení jedna velká radost, která se přenáší i na diváky. Pocit štěstí mám ještě když to píšu. Zpívají všichni nádherně, navíc se sešlo obsazení, které hraje opravdu s chutí, Netrebko je naprosto úžasná, ale ani ostatní za ní nezaostávají. Nesmazatelným dojmem na mě zapůsobil duet Malatesty a Pasquala ze III. dějství, kdy se chystají načapat Norinu s jejím údajným milencem v zahradě. Neuvěřitelné souznění. Ostatně k potěše všech přítomných si ho dali  ještě jednou před oponou. Na youtube jsem nenašla lepší, tenhle chyběl.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Do kina, V divadle se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s