Úvodní stránka » Mlsné zážitky » Konečná v La Gare

Konečná v La Gare

Letos jsme chtěli vyřešit nákupy dárků co nejdříve. Vyhotovila jsem seznam, kde u každého obdarovávaného figurovaly maximálně 2 položky a vyrazili jsme do ulic. Mohlo mě napadnout, že podobný nápad dostane polovina národa, protože v centru města se to s výjimkou několika adres nakupujícími jen hemžilo.

Představa, že máme-li seznam, máme vyhráno, se ukázala jako naprosto scestná hned u druhého dárku. Sehnat vhodnou kabelku pro postarší dámu ročník 28 se ukázalo jako úkol dosti nelehký. Když jsme se konečně po rádoby systematickém pročesávání „kabelkáren“ rozhodli pro výrobek z obchodu, který jsme navštívili jako první, byli jsme na pokraji fyzických a potažmo i psychických sil, protože jsme se ocitli přesně v tom stavu, kdy vám šikovný prodavač prodá cokoliv, protože vy už to prostě chcete mít za sebou. Čím jsem starší, tím nižší je má celková odolnost a výdrž.

Takové vyčerpání si ovšem zaslouží odměnu a ta má byla vyjádřena pozváním na oběd do Brasserie La Gare. Úžasné na téhle restauraci je, že stačí otevřít hlavní vstup a ocitnete se ve francouzském bistru. Z reproduktorů se linou francouzské šansony i hudba ze známých francouzských komedií, zařízení, atmosféra, personál …. to všechno je jako když otočíte kouzelným prstenem a už nejste na náměstí Republiky, ale na Place de la République.

Menu tu nemají nijak obsáhlé, zato poctivé francouzské. Názvy jednotlivých chodů důvěrně poznávám z poděděných kuchařek. Ceny nejsou úplně lidové (s výjimkou poledních menu ve všední den), ale jsou srovnatelné s úplně obyčejnou restaurací v zahraničí, která není ničím výjimečná, zatímco tady je na místní poměry určitě neobvyklo. Odskočili jsme si do pařížské hospůdky.

Číšník dokáže poradit, takže nakonec volíme jehněčí kolínko a cassoulet z kachny. Vždycky zapomenu, co že je to ten „cassoulet“, takže poučený chlapec vysvětluje, že se jedná o kachní stehno na bílých fazolích s rajčatovou omáčkou. Už ovšem nedodá, že doplněné dvěma plátky uzeného bůčku a silným kolečkem uzeniny, která na pohled připomíná métský salám. Servíruje se v litinové pánvičce, takže docela velké jídlo, vydrží teplé po celou dobu konzumace.

Moje jehněčí kolínko je dušené s hnědou omáčkou, ale dobře ochucenou a správně zahuštěnou (žádná hnědá voda jako u Cabo del torro v Cordóbě). Spočívá prostě a jednoduše na talíři dekorované kostičkou, ze které dobrovolně odpadává šťavnaté měkoučké masíčko.  Jako přílohu nám doporučili trojkombinaci příloh podávaných v červených litinových minikastrůlcích, které pod pokličkou skrývají bramborovou kaši, ratatouille a čočku v bílé omáčce. Nemá to chybu.

Rovněž na doporučení našeho číšníka zapíjíme červeným Languedockem AOC. Podává se v půllitrové karafě a je překvapivě lahodné, žádné stolní víno, ale poctivý mok. Když připočtu chléb z domácí pekárny podávaný s vynikajícím máslem (že by ho stloukali na dvorku :-)?), nemělo tohle menu chybu.

Nostalgicky opouštíme lokál a ještě se zastavujeme v lahůdkářské sekci. Z vitríny se na nás usmívají nejrůznější zákusky, velký výběr francouzských sýrů (po letech se opět vítám ze savojským tomem), domácí pekárna nabízí čerstvý chléb… Tak takovéhle vánoční nákupy si klidně zopakuji…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s