Úvodní stránka » Na výstavě » Jiskřivý rok Karla Malicha

Jiskřivý rok Karla Malicha

Chtěla jsem jít původně z práce rovnou domů, ale protože jsem po večerních telefonických rozhovorech opravdu nebyla ve formě, rozhodla jsem se raději nebýt sama.  Na vernisáže nechodím ráda. Nemám ráda hosty lačné společenských setkání, zdvořilé žádání umělce o autogram (byť pro něj je to možná příjemné), diváky, kteří se opírají o výtvarná díla a vlastně si neprohlížejí objekty, ale vyhlížejí osobnosti v davu, v horším případě se soustředí na stůl s občerstvením.

U Karla Malicha jsem se rozhodla udělat výjimku. Přeci jenom je to pán v letech a možnosti osobního setkání ráda využívám. Před půl sedmou se vmáčknu dveřmi do dosud ne zcela naplněného prostoru. Zdvořile pozdravím a i mně se dostane pozdravů z úst osob, které mě sice rozhodně neznají, ale já  některé tváře poznávám. Grygarovi, Karel Srp, Aleš Najbrt… Vmísím se do davu a snažím se prohlédnout si vystavené artefakty, dokud je to ještě možné.

Pak přichází Zdeněk Sklenář, aby několika slovy uvedl výstavu a nechal promluvit „Mistra“.  Karel Malich cituje s lehkou ironií Maxe Švabinského s jeho výrokem: „To je moje dílo“, k němuž se skromně nehlásí. Pak pronese pár úvah o duši a slova se ujímá Karel Srp. Zdůrazňuje zejména fakt, že je to víc jak 20 let, kdy se autor nevěnoval trojrozměrné tvorbě a tato výstava představuje návrat k plastice – reliéfu. Výstava je vlastně koncipována „dvoufázově“. Do 12. března 2011 se budou v Galerii Zdeněk Sklenář vystavovat Malichovy nástěnné reliéfy a od 16. března do 30. dubna 2011 bude pokračovat kresbami pod názvem Barevné blaho. Autorem instalace je Federico Díaz.

Vystavené práce znázorňují jednoduché geometrické tvary kruhy a elipsy ve vzájemných souvztažnostech bílé a černé barvy, symbolizující světlo a tmu a jejich vzájemné prolínání. Jsou umístěné na stěnách, jen jedna práce je zavěšena v prostoru. Malich už nepracuje s tenkými dráty, ale s překližkou a ohýbanými trubkami, materiály jsou zpracované naprosto čistě, vlastně průmyslově, plné tvary se střídají s obrysy vyjádřenými trubkovinou.

Upřímně jsem měla raději jeho drátěné práce, ze kterých byla patrna autorova osobní přítomnost. Jeho nové objekty jsou jak vzešlé z nábytkářské dílny, připomínají spíš práci designéra. Autor vytvoří návrh, dílna jej zpracuje. Je to rozhodně další krok v Malichově tvorbě, možná souvisí i s možností přenést těžkou práci s materiálem na jiný subjekt a sám se soustředit na celkové vyznění. Přesto mi schází ona „surová neopracovanost“, osobní dotyk umělcovy ruky.

V souvislosti s výstavou připomíná galerista také otevření nového českobratrského kostela architekta Zdeňka Fránka v Litomyšli (4. prosince 2010), pro který Malich zhotovil stůl páně, kazatelnu a oltářní plastiku. Obrázky si lze prohlédnou v publikaci vydané k této příležitosti, určitě ale nenahradí osobní návštěvu. Je úžasné kolik skvělých projektů se hromadí v okolí tohoto východočeského města.

Advertisements

3 thoughts on “Jiskřivý rok Karla Malicha

    • Někdy je mi zvláštně, když vidím umění milovné návštěvníky, jak se vrhají na nápoje. Jednou jsem dorazila na vernisáž do Valdštejnské jízdárny. Bylo po proslovech, sál byl už docela prázdný a ve vstupní hale jen stůl s ubrusem hojně politým červeným vínem… To pak nevím, jestli hosté přišli na víno nebo na obrazy … Včerejší případ to naštěstí nebyl 🙂

  1. Bezvadný, dostala jsem se na vernisáž a přesto zůstala sedět na své židli :-). Kdysi jsem párkrát absolvovala také nějakou in natura, ale občerstvení jsem tam neviděla, zato třeba pana Nepila nebo paní Jiráskovou, kteří výstavy otevírali. Bylo to hlavně v Hollaru 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s