Úvodní stránka » Na výstavě » Fundamenty a sedimenty

Fundamenty a sedimenty

Dospěla jsem k závěru, že mi současný svět začíná unikat pod rukama. Nejenže přestávám chápat některé současné trendy, ztrácím i schopnost četby některých tvarů písma. Naposledy jsem zatápala při luštění plakátu na výstavu Fundamenty a sedimenty v Městské knihovně v Praze. Přitom jsou plakát i písmo stylově čisté, jednoduché a vyloženě se mi líbí, ale jak je člověk zaběhlý do svých stereotypů, objeví se najednou problém ….

Následně jsem v předsálí výstavy zápasila s četbou úvodního slova na stěně. Ad a) jsem si zapomněla oboje brýle a ad b), když jsem našla správný odstup, odrážel se v textu za sklem strop a opět jsem byla bezradná. Nakonec jsem zjistila, že je úvodní slovo k mání v tištěné podobě, tak jsem se uklidnila, byť četba mi byla dopřána až doma.

Koncepce výstavy se zaměřuje na zobrazení základních forem (kruh, čtverec, kvádr …) v pojetí různých umělců. Forem, ze kterých se skládá okolní realita a které symbolizují jakýsi fundament, ve kterém ulpívá cosi jako obsah v podobě sedimentu. Zajímavý přístup, jednotlivé propojovací texty jsem přesto vnímala jako úlitbu k přisouzení významu jednotlivých výstavních sekcí. Musela jsem je vždy pročítat opakovaně, několikrát po sobě, abych pochopila kam míří. Tvorba 27 výtvarníků, které spojuje základní tvarosloví, je opravdu zajímavá. Návštěvnost výstavy asi nebude stejná jako při velkých retrospektivách, přitom možnost spatřit práci generačně zcela různorodých výtvarníků, kteří nepředstavují žádnou uměleckou skupinu, v jednom souboru je rozhodně přínosná. Škoda, že jsme sály procházeli celkem osamoceni.

Jednoznačně nejvíc mě oslovily práce Jindřicha Zeithammla. Umělec blízké generace byl pro mě malým soukromým objevem. Jeho stylově jednoduché, zlatými a stříbrnými plátky zdobené dřevěné objekty úplně změnily můj přístup k použití těchto kovů. Stejně tak jejich žáci Monika Immrová a Jakub Lipavský mají jasný rukopis, který nijak neskrývá vliv svých pedagogů. K vidění jsou dál obrazy Jana Merty, Vladimíra Kokolii, Petra Nikla a Jiřího Sopka (oba vystavují poměrně známé práce), Petra Písaříka, Jiřího Matějů, fotografie Ivana Pinkavy i dalších. Vyjmenovávám vlastně jen ty, kteří  nějak uvízli v mé paměti.

Byť průvodní text vysvětloval, proč se na konci výstavy promítá krátkometrážní film z roku 1946 Vzpoura hraček, jeho začlenění se mi v první fázi nezdálo úplně pochopitelné (náhled do truhlářské dílny výrobce hraček, dílo, které stojí na obsahu jako kontrast k čiré formě). Pak si člověk uvědomí, že výstava začíná záznamem performenc Vladimíra Kopeckého, tentokrát v dílně sklářské, takže jakýsi rámec tu vlastně je.  Ale nevadí. Rádi jsme se podívali. Když k ničemu jinému, k našemu dětství film Hermíny Týrlové rozhodně patří.

Celkem stručný katalog vybírá reprezentativní pohledy na tvorbu každého vystavujícího umělce a stává se prostředkem k hlubšímu pátrání po jejich tvorbě.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s