Úvodní stránka » V divadle » Kdo je tady ředitel?

Kdo je tady ředitel?

Přes počáteční zmatky se vstupenkami jsme nakonec organizaci akce doladili a do Švandova divadla se na  představení Kdo je tady ředitel?, které se tu úspěšně hraje už dva roky, dostavili v počtu -1 +1.

V první řadě mě překvapila kombinace Lars von Trier x komedie. Věděla jsem, že natočil film stejného jména, údajně se dostal i do české distribuce, nicméně jsem ho neviděla, takže jsem šla do divadla nepolíbená. Nevím co provedli s původní verzí autoři divadelní adaptace Daniel Hrbek (který hru i režíroval) a Martina Kinská, ze hry ovšem vytvořili čistou komedii. Opravdu se nestává často, abych se v divadle nahlas smála téměř po celou dobu představení, tím méně pak můj silně konzervativní divadelní doprovod…

Majitel firmy pan Ravn (Kamil Halbich) vystupuje mezi zaměstnanci jako jeden z nich, ve skutečnosti s kolegy manipuluje a pracuje na své image nejoblíbenějšího pracovníka. Protože ovšem chce firmu prodat, potřebuje skutečnou postavu ředitele a najme na tuhle práci profesionálního herce Kristoffera (Michal Dlouhý). Z angažmá, které mělo původně trvat několik minut se vyklube několik dní a odtud se odvíjí bezpočet komických situací, ve kterých se Kristoffer ocitá, když jeho existenci zaměstnanci náhodně odhalí. Nejenže nemá nejmenší ponětí o chodu firmy, netuší ani jak se jmenuje, takže než se dospěje k velmi překvapivému rozuzlení, prožije si nejednu horkou chvilku. 

Na mé city samozřejmě silně zapůsobila skutečnost, že hra má dánské reálie. Velmi autentická byla postava islandsky hovořícího kupce a jeho tlumočníka. Jednak mě potěšila postava tlumočníka, kterou ze své praxe  posuzuji jako velmi zdařilou, naprosto dokonalý byl ovšem pan Finnur, postava tvrdošíjně hovořící islandštinou, která z celého srdce nenávidí vše dánské a má na tento národ velmi svérázné názory, které zcela otevřeně vyjadřuje, čímž dosti zatápí svému tlumočníkovi. Asi je to vzhledem k několika staletím trvající dánské nadvládě pochopitelné, nedocenitelná je však Trierova otevřenost, s jakou tyto zbraně vkládá Islanďanovi do úst. Dánové prý mají specifický smysl pro humor a s oblibou prý rádi slyší, že jsou hloupí. No, Dán, kterého jsem mohla poznat já, tento smysl pro humor určitě nemá.

Stejně vtipné byly hudební narážky, byť byl Edward Grieg Nor severskou atmosféru navodil hned dvakrát (jako vyzváněcí tón Rvanova mobilu a následně na neutrální půdě), stejně další hudební podkresy od Dire Straits, Laibachu …

V programu mě zaujalo pár informací ze života Larse von Triera, například fakt že v dětství jej nejvíc inspirovaly sešity Kačera Donalda a jak dále přiznává, mnohé z jeho příběhů jsou koncentrátem Kačerova. Tady opět přímá paralela s vlastní domácností (dodnes si z jednoho člena rodiny děláme legraci, že by se bez Kačera Donalda nedostal na střední školu).

Inteligentním veselohrám fandím a končím slovy monologu kominíka z Gambiniho Města bez komínů, totiž: „Začíná boj …“ Ani já dosud na vlastní oči neviděla svého ředitele, který nastoupil  do funkce přesně před rokem …

PS: Od očitého diváka stejnojmenného Trierova filmu jsem se právě dozvěděla, že film zase až tak zábavný nebyl. No proto :-).

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s