Úvodní stránka » Každodenní radovánky » Jak se budí ježci

Jak se budí ježci

Víkendové sluníčko probudilo mé zahradnické pudy. Netrpělivě jsem kontrolovala stav terasy. Rodina byla nervózní, protože už tyhle záchvaty akčnosti dobře zná a nemá je ráda. Z oblázků kolem stromků v kontejnerech jsem odklidila spadané listí, zkoumala jestli nevystrkují lístky tulipány a sněženky (2 jsem opravdu našla), prověřila jsem, jestli jsem letos konečně zachránila rozmarýn před zmrznutím a byla v pokušení odstranit ochranný obal z růží.  Protože už je docela dlouho sucho a mrzne jen v noci, usoudila jsem, že by si má zahrádka v květináčích zasloužila trochu vláhy. Také přemrzlé pozůstatky petúnií a pelargonií bych mohla vyhodit a místo nich zasadit alespoň nějakou tu primulku. Když jsem odnosila cca 100 litrů vody v kbelíku, rozhodla jsem se, že zelení miláčci mají dost, petrklíče by stejně zmrzly a tím moje předjarní aktivita krátkodobě skončila.

Když jsem se ale odpoledne vracela z Masopustní veselice, padl mi do oka rozbujelý šeřík, který se před domem zvolna mění z voňavého keře na neuspořádané roští. Protože trávníky před domem skončily jako země nikoho, nikdo se o zeleň dvakrát nestará, řekla jsem si, že ten keřík zušlechtím. Děti nebyly doma, čímž jsem měla jistotu, že mě nikdo nebude omezovat v rozmachu (když jsem vloni plela bodláky z trávníčků mezi parkovacími stáními před naším supermarketem, měla jsem pocit, že se ke mě nehlásí), nůžky jsou zánovní, takže vzhůru do práce.

Nejprve jsem odstříhala výhony, které zasahovaly až do schůdků, které vedou k domu.  Kořeny už se pořádně zakously do obrubníků, takže bylo na čase je trochu pokrotit (i když po střihu asi vyrazí s novou silou …), pak jsem začala odstřihávat některé příliš troufalé větve. Když jsem konečně pochopila, že spíš zlikviduji nůžky, nechala jsem toho.

Proutků, větviček a všeho toho dříví nakonec vznikly tři pořádné hromady. Větve jsem postupně odnášela do popelnice a čekala, kdy se do mě někdo pustí, že tam nepatří. Když jsem se chtěla pokochat závěrečným pohledem, nelíbilo se mi, že se pod zastřiženým keřem leží spousta suchého listí.  Postupně jsem ho začala přemísťovat do pytle, ale najednou se pod ním cosi zahýbalo. Ne, nebyl to had. K zimnímu spánku se pod spadané listí zachumlal ježek! Opravdový šok ze setkání s živou přírodou. Nevím, kdo se lekl víc, ale mrzelo mě, že jsem ho probudila. Listí jsem  vrátila zpátky, trochu přitlačila a úklidu raději zanechala. Za některých okolností může být opravdu škodlivý. Doufám, že nebudu mít tu pichlavou kuličku na svědomí. Vůbec nechápu, jak může v té skrovné zeleni přežívat.

Reklamy

6 thoughts on “Jak se budí ježci

    • Právě na psy jsem myslela, když jsem „naši“ pichlavou kuličku zahrnovala listím. Ale může jí přes bodliny ublížit?
      Jinak mě zaujal účes č. 3 pod článkem 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s