Úvodní stránka » Každodenní radovánky » Taková líná neděle

Taková líná neděle

Plakát ToxiquePoslední týden jsem se plně soustředila  na „svůj“ secí stroj. Jak se s Tradosem teprve učím, mám pocit, že mi to zabere mnohem víc času, přitom tyhle programy jsou koncipované – údajně – k tomu, aby práci usnadnily … Navíc když ve světě řádí tsunami, šíří se radioaktivní mrak, lidé v Japonsku jsou zoufalí, v Libyi se bombarduje  …  koho zajímá nějaká výstava nebo divadlo … 

Na druhou stranu včera jsem se tak mordovala s článkem, který dosud není hotový, až jsem zapomněla, že mám ještě jiný překlad. Pak jsem to doháněla  mezi vařením, sázením jarních kytiček, odmrazováním mrazáku a placením daní. Dospěla jsem do věku, kdy místo aby mě hodně práce motivovalo k vyšším výkonům, spíš mě to rozhodí. Když mám práce moc, jsem z toho nervózní, když jí mám málo, plácám se od ničeho k ničemu bez pořádného výsledku a všechno se rozplizává do ztracena. Někdy si připadám jak ten Macháček v Samotářích. Úplný mimoň a to  „nehulím“ …  

Největší radost posledního poklidného víkendu, nakonec způsobilo vaření. Když M. nahlásila, že by se před polednem objevila doma, nemohla jsem si odpustit opravdový nedělní oběd, který už jsme neměli ani nepamatuji. Koupila jsem sice hovězí na guláš, ale pak jsem si řekla, že ten si můžu dát v každé hospodě a bude určitě lepší než ten můj, navíc guláš k nedělnímu obědu se mi nezdál dostatečně slavnostní. Hnána vzpomínkou na film Julie a Julia jsem se proto pustila do přípravy pokrmu zvaného Boeuf Bourgignon (můj recept zde) … No bylo to jako dort a v pondělí pak ještě lepší …  

Po pravém nedělním obědě jsme už jen ve dvou vyrazili do města za kulturními zážitky. Původně jsme chtěli na Czech Grand Design 2010  do UMPRUM muzea, ale ukázalo se, že výstava je naproti v Rudolfinu v malém sále. Přiznávám bez mučení, že instalace výstavy mě příliš neoslnila, stejně jako vítězné exponáty, myslím, že by se našly i podařenější ročníky. Nicméně to opět částečně přičítám své psychické vyprahlosti, protože mladí návštěvníci byli nadšeni, zvláště takové dvě ještě –náctileté chichotalky, které se u každého exponátu pravidelně hroutily. V posledním sále mě zaujala grafika, zejména vše pro Toxique od Studia Najbrt a knížky, víc se mi líbily módní kreace Beaty Rajské v egyptském duchu než modely vítězky, ale to je osobní. Sklo ani nábytek mě letos neoslovily vůbec.

Když už jsme tu byli, nemohli jsme vynechat ani Mutující médium (do 1/5/11) v prvním patře. Koncept výstavy je zajímavý, ale některé exponáty v tomhle novorenesančním prostoru působili poněkud ztraceně. Nicméně zajímavá přehlídka nejrůznějších přístupů, která si klade otázky kam se fotografie posunula za posledních dvacet let.  Dobrou hodinku strávenou v místním shopu příjemně zakončila návštěva „rudolfinské“ kavárny, která mě vždycky zavede někam jinam, protože to je místo, ze kterého sálá podivuhodný poklid.

Advertisements

3 thoughts on “Taková líná neděle

  1. Pingback: Není nad vaření podle receptu z blogu « * Ze života české rentiérky *

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s