Úvodní stránka » Na cestách » Jarní Vídeň, den druhý

Jarní Vídeň, den druhý

Druhý den jsme si přivstali, abychom všechno stihli. Zcela náhodně jsme se ocitli u kapucínského kláštera, kde jsou uloženy ostatky všech Habsburků a protože jsme čas měli, nenechali jsme si ujít příležitost k návštěvě tohoto lehce morbidního zákoutí. Je pozoruhodné, kolik květin ještě dnes k rakvím císaře Franze Josefa a císařovny Sissi kladou jejich příznivci.

Do Albertiny jsme dorazili svěží, což se nedá tvrdit o stavu v jakém jsme ji opouštěli. Za celý výlet mohla vlastně výstava Roye Lichtensteina (do 15.5.2011). Očekávali jsme velkou retrospektivu, která nám vloni v Miláně utekla, výstava však byla mnohem komornější, zaměřená spíš na černobílé tisky. Zajímavé bylo spatřit i různá pera, nožíky, pomůcky, mimo jiné šablony na tečkovaná pozadí imitující detail serigrafického tisku.

Albertina se ovšem nespokojila pouze s jedním představitelem pop-artu. K 75. narozeninám připravila retrospektivu Mela Ramose, dosud asi největší evropskou. Autora pin-up girl, komiksových hrdinů a hrdinek a reklamních návrhů. K vidění jsou skicy, obrazy, některé vzbuzují opravdový úsměv a nepostrádají vtip. Zajímavý je cyklus A Salute to Art History, ve kterém předvádí slavná díla výtvarného umění ve svém pojetí. 

 

Lehce zmoženi stoupáme „opičí alejí“ k poslední výstavě, kterou je Modrý jezdec. Protože jsme  lajdácky četli podtitul, očekáváme velká plátna představitelů této výtvarné skupiny, teprve po pozornějším studiu zjišťujeme, že se jedná o kresby a akvarely z mnichovského Lenbachhausu. Přes lehké zklamání si však potěšení z menších prácí Augusta Mackeho, Franze Marca, Marianne von Werefkin, Alexeje von Jawlensky, Vasilije Kandinského, Roberta Delaunay, Heinricha Campendonk, Gabriele Münterové, Paula Klee a Alfreda Kubina také vychutnáme. Výstava je moc pěkně udělaná, každý z autorů má svůj sektor se stručným popisem jeho životních osudů a občas se mezi kresbami objeví i několik olejů.

Lehký oběd v podobě citronové limonády, kávy a zákusku si dopřejeme v Café Central. Tohle dnes už jen turistické místo je původně jedna ze slavných vídeňských kaváren. V budově v novogotickém benátském stylu (Palác Ferstel) byla původně burza, v kavárně se scházela řada literátů a místo si zachovalo svůj půvab. Kousek od svého bytu to sem měl i Sigmund Freud. Rozhodně jsem tu jedla jeden z nejlepších žloutkových „šnitů“ ve svém životě (na druhém místě ten od paní Rothové v Peci pod Sněžkou).

Odpoledne jsme přes původní odpor mého protějšku uzavřeli v Muzeu Sigmunda Freuda. Nakonec jsem na vlastní oči spatřila kostru jeho slavné psychoanalytického divanu, mohla se dotknout kliky na dveřích, které se mistr dotýkal a dokonce navštívit i místní toaletu, viděla pracovnu a spoustu fotodokumentace, kterou kniha, se kterou se potýkám již druhý měsíc, bohužel postrádá. Potěšilo mě, že mám všechno právě v živé paměti, protože s takovým základem si podobnou instituci mnohem víc vychutnám. A pak už jen domů … do Čech … a těšit se zase někdy příště.

Reklamy

3 thoughts on “Jarní Vídeň, den druhý

  1. Pingback: Vášně mysli « Veni Vidi Scribi

    • Milá Naďo, moc děkuji za komentář. Umělecký klub jsem neznala, ale ráda jsem se s ním prostřednictvím tvého odkazu seznámila. Jejich program je inspirující… Tak zase někdy příště.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s