Úvodní stránka » Ke čtení » Vášně mysli

Vášně mysli

Po šesti dlouhých týdnech jsem dobojovala osobní zápas s Freudovým literárním životopisem od Irvinga Stone, který napsal v roce 1971 pod názvem Vášně mysli (Jota 2010, přeložil Jan Sládek, 900 poctivých stran). Pouze podotýkám, že dvorním životopiscem Freuda byl doktor Ernest Jones, jeho žák, který šířil psychoanalýzu v Anglii a vydal jeho třídílnou biografii. Dnes patří k populárním Freudovým životopisům také  Peter Gay, který v roce 1988 publikoval titul Freud: A Life for our Time, a který je dnes považován za historika psychoanalýzy.

Irving Stone tedy měl z čeho vycházet, když se rozhodl k sepsání románu o životě S. Freuda, přesto je pro mě představa, kolik musí spisovatel  při psaní podobného žánru zpracovat materiálu (archivy, matriky, univerzitní ročenky, studium Freudových spisů) a poté ze něj vytvořit čtivý román, který dokáže přiblížit psychoanalýzu laickému čtenáři, až hrůzostrašná. Vyžaduje totiž opravdovou důkladnost a preciznost. Stone se samozřejmě nezříká fiktivních dialogů, takže si na některé události jeho života  drží licenci. Pro povrchního znalce Freudova díla, jako jsem já, bylo překvapující zjištění, jak cílevědomý, pracovitý a pilný musel doktor Freud být. Jako přidanou hodnotu je nutné vnímat i informace o tom, jak vypadal provoz v nemocnicích a zdravotnictví ve druhé polovině devatenáctého a na počátku dvacátého století a jak se léčilo zejména na neurologických a psychiatrických odděleních … Za těch 125 let, kdy si Freud otevřel vlastní lékařskou praxi, věda udělala ohromný pokrok, přesto jsou v oblasti neurologie i psychiatrie do dnešních dnů diagnózy, na jejichž léčbu dosud neexistuje recept, nicméně je možné jejich průběh zmírnit pomocí léků (RS, psychózy …).

Postupem četby jsem k Freudovi nabyla důvěrný vztah, začala jsem ho sama pro sebe oslovovat  Sigi jako jeho nejbližší (zvláště když jsem doma oznamovala, ať mě nikdo neruší), poznávala jeho soukromý a profesionální život a získávala stále větší dávku informací o oboru, kterým se zabýval. Doktor Freud se vlastně k psychiatrii dostal přes neurologii. Svým přístupem k léčení hysterie, což je termín, který z psychiatrické diagnostiky pro její pejorativní podtext vymizel, se dostal do konfliktu s oficiální vídeňskou lékařskou společností. Publikace, které vydával, zůstávaly bez odezvy. Tedy kladné odezvy. A protože velmi toužil po vědeckém uznání, byl ze svého postavení ve vědeckém světě rozčarovaný. Přesto pokračoval dál ve výzkumu hlubin lidské mysli a dopracoval se k objevům v oblasti nevědomí, předvědomí a vědomí (později modifikoval do termínů Já – Ono – Nadjá), které postavily psychiatrii na zcela nový základ, až se dopracoval k disciplině, jejímž se stal právoplatným otcem, totiž k psychoanalýze.

Od hypnózy, se kterou začínal, se přes jemné stisky spánkových kostí pacienta dostal k řetězení asociací a odtud ke své metodě, kdy pacient leží na lehátku a v jehož záhlaví sedí lékař, který si dělá poznámky a pacienta směřuje ke vzpomínkám z hlubin minulosti. Často se stávalo, že se Freud nedokázal od problémů svých pacientů citově odpoutat, což u něj později vyvrcholilo zdravotními problémy (obava z infarktu).

Následně provedl svou osobní psychoanalýzu na základě výkladu snů. Neurózy projektoval do předčasných zážitků se sexem, definoval libido … jeho přístup vyvolával v prudérní společnosti reakce povětšinou negativní. Postupně mírní svou horlivost v touze po publikování dalších a dalších statí a podle Aristotelova příkladu nechává spis před publikováním nějaký čas uležet (doporučeno 7 let :-)). Trvalo velmi dlouho, než se mu podařilo shromáždit několik příznivců a žáků (doktor Adler /teorie méněcennosti/, Carl Jung /zakladatel analytické psychologie/, Ferenzi,  …), se kterými se scházel ve svém bytě a z tohoto jádra se postupně vytvořila Mezinárodní psychoanalytická společnost.

Jak se na správný román patří, doprovázejí jej ilustrace. Surrealistické koláže Vladimíra Huptycha jdou s knižním textem velmi dobře dohromady. Přesto jsem trochu postrádala obrazovou přílohu z reálného Freudova života. Velmi mě proto potěšila návštěva Freudova muzea ve Vídni ( Berggasse 19), která tuto mezeru velmi dobře doplnila.  V doslovu shrnuje brněnský psycholog a pedagog doktor Vladimír Petržela celkový přínos Freuda pro psychiatrii, kniha obsahuje slovníček nejdůležitějších pojmů, obsáhlý jmenný rejstřík, seznam literatury o Freudovi a od Freuda vydaný v zahraničí i u nás.

„Odpovědi na méně významné otázky vždy hledejte ve vědomé část mysli. Máte-li ale před sebou zásadní rozhodnutí, pak byste se měl vždy obrátit ke svému nevědomí, které je v takových případech svrchovaným pánem. Jen tak se vyhnete chybám.“ … radí doktor Freud svému příteli Theodoru Reikovi, když neví zda se má oženit ….

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s