Úvodní stránka » V divadle » Maestro a Markétka

Maestro a Markétka

Letošní jarní pobyt Divadla Husa na provázku v Praze jsem oslavila návštěvou představení Maestro a Markétka. Mnohovrstevný Bulgakovův román (nedávno jsem shodou okolností vyslechla jeho dramatizaci na CD v režii Jiřího Horčičky) převedl do divadelní řeči Vladimír Morávek a Josef Kovalčuk. Režie se ujal Morávek a po dlouhé době mě jeho pojetí  nedráždilo, naopak se mi  k téhle dramatizaci zdálo konečně adekvátní. Prvotní množství rovin předlohy jakoby poskytovalo Morávkovi mnohem otevřenější půdu pro jeho režijní vyjadřovací prostředky než klasické hry, které musí do své oblíbené formy uměle převádět.

Vlastní Bulgakovův román má dvě zásadní roviny – jednak Moskvu třicátých let se vší lidskou servilností kultu a rovinu Piláta Pontského, který se musí rozhodnout jak naloží s obžalovaným Kristem, k tomu řadu prostředí, které jsou v divadelním pojetí zcela vynechány nebo zestručněny, přesto je dramatizace románu čímsi uhrančivá. Na scéně (Miloš Zimula), jejíž dominantou jsou kovové palandy – připomínající cosi mezi vojnou, vězením a chmelovou brigádou – a papírové makety konzervativě oděných mužů a svůdně odhalených žen v historických kostýmech, které mohou působit jako postavy ze sektářské orgie – vyvolávající svou omšelou jednoduchostí  pocit odevzdanosti.

Pohybují se po ní  tři základní skupiny postav. Ďábel Woland (Jan Kolařík, který se svou do špičky česanou ofinkou podobá jakémusi hybridu mezi Vítem Bártou a Napoleonem, čímž dostávají jeho ďábelské pohnutky jakýsi reálný základ) a jeho svita: kocour v působivém kostýmu Sylvy Zimuly Hanákové a neodolatelném podání Jiřího Knihy, Korovjev Milana Holendy, sladce podlý Wolandův přisluhovač a Hela Gabriely Štefanové, jejíž koncept natolik silně připomínal stylizací Chantal Poulain až jsem přemýšlela, jestli to opravdu není ona, čehož smysl mi nebyl zcela jasný.

Pak jsou tu představitelé skutečného světa, jednak oficiální představitelé sovětské umělecké cenzury a tvůrci rádoby oficiálního trendu smýšlení sovětské společnosti Berlioz (Robert Mikluš v tak věrohodném výkonu, že jsem si musela vzpomenout na jistého pana Langra, který měl podobné úkoly na starosti v Praze let 80.) a konformní básník Ivan Bezprizorný (Ondřej Jiráček). A samozřejmě dva hlavní protagonisté Mistr (značně křečovitý a nepřesvědčivý Michal Dalecký) a Markétka (v exaltovaném projevu Martiny Krátké, o jejímž výkonu jsme vedli spor celou cestu domů – já ji hájila, můj protějšek ji klasifikoval do druhého nejhoršího výkonu na jevišti).

První polovina představení se postupně odvíjí ke krizi – úvodní scéna na lavičce, kdy Berlioze a Bezprizorného navštíví Woland a diskutuje s nimi o existenci Ježíše i pekla, aby gradovala plesovou scénou s poloobnaženou Markétkou jejíž nahotu skrývá jen masivní náhrdelník, s několika odbočkami na zasedání literární komise a do blázince, po přestávce se děj přesunuje do hlediště a zároveň do Jeruzaléma, kdy vyslechneme rozhovor mezi Pilátem a Jošuou a nakonec se divák opět vrací na svá místa, aby byl svědkem Mistrova líčení vzniku románu, který Markétka tak srdnatě brání.

Bulgakov, který román mnohokrát přepisoval a jehož vydání se vlastně nedožil, protože ve své kontroverzní podobě prostě za Stalina vyjít nemohl, v příběhu postihuje základní polaritu mezi dobrem a zlem a jejich vzájemné působení i relativitu, jakýsi skrytý obraz sovětské rozporuplné společnosti. Stejný cíl si klade i divadelní představení.  Jakýmsi centrem pozornosti se stává Woland jakožto personifikace ďábla a tudíž zla, který manipuluje lidskými osudy, ale přitom je schopen i „páchat“ určitý druh dobra… Nic není černobílé.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s