Úvodní stránka » V divadle » Platonov je darebák

Platonov je darebák

Díky tomu, že jsme na poslední chvíli změnili páteční program, dostali jsme se místo původně plánované večeře s JaVT již po druhé v týdnu do divadla. Na zábradlí hráli Čechovova Platonova, tedy pod názvem Platonov je darebák. Jak jsem posléze zjistila z programu, hraje se  tohle představení už od roku 2005, takže jsme měli pořádné zpoždění.

Je to vlastně dramatická prvotina Antona Pavloviče Čechova. Hra možná ještě není tak vyzrálá a zacílená na opravdové problémy, které Čechov rozkrýval ve svých dramatech později. Určitě ji ale je možné chápat jako jakýsi zásobník postav, osudů a příběhů, které se později objevují v jeho dalších hrách. Platonov je příběh muže původně plného krásných myšlenek a idejí, inteligencí vynikajícího nad průměr svého okolí, kterého každodennost a rutina venkovského života nižšího učitele přetaví v naprostého cynika, který už nedokáže své postoje korigovat tak, aby se sám za sebe nemusel stydět.  

Zklame svou milující ženu, o které je přesvědčen, že je příliš hloupá, svou bývalou lásku, před kterou již nedokáže být tím snílkem, kerým byl na studiích, kdy se poznali a nakonec otevře oči i vdově generálové Vojnicevové, která po něm touží, aniž by si na něj dělala hlubší nároky …

První obraz, který se odehrává na zahradě Vojnicevové, představuje jednotlivé postavy a až na určitou přelidněnost jeviště, představuje jednotlivé charaktery, divák si může utvořit  představu o vztazích mezi nimi i o tom, jak nudný a ubíjející může být život na ruském venkově. Už ve druhém obraze se naznačený styl trošku rozpadá. Karnevalový rej  jednotlivé charaktery zpřesňuje a dává pocítit skutečný rozpad vztahů, po přestávce se tempo proměňuje úplně a mění se ve sled žárlivých dialogů a výčitek, kterým Platonov čelí permanentní podroušeností, která vyvrcholí jeho náhlým a nečekaným skonem …

Jestli Čechov psal své hry jako komedie, Jiřímu Pokornému se tento rys podařilo ve hře velmi dobře podchytit hořko komickým inscenováním jednotlivých obrazů. Herecky vděčnému představení kralovala jednoznačně Tatiana Medvecká jako Vojnicevová. Překvapilo mě, jak příjemně její herectví působí mimo prostor velkého kamenného divadla, dokonce bych řekla, že jí svědčí mnohem víc. Velmi obratně a vtipně formulovanými replikami rozesmával obecenstvo Jiří Ornest, myslím, že na ně má i licenci, nedokážu odhadnout nakolik byl věrný Čechovovu textu. Také Igor Chmela jako Platonov je výborný a bylo by nefér nejmenovat menší role v podání Miloslava Mejzlíka, Pavla Lišky, Vladimír Marka … Kateřina Štefková, autorka kostýmů byla v roce 2005 za inscenaci oceněna Cenou Alfréda Radoka, autorem scény je Martin Černý, dramaturgie Ivana Slámová.

Ruská klasika Zábradlí vždycky slušela a jinak tomu není ani s tímhle představením. Možná i fakt, že se na repertoáru drží tak dlouho, svědčí o jeho kvalitách.

Citace z programu: „Když lidé nebudou hloupí, budou pořád chytřejší a dál už se všechno vyřeší samo…“

Kéž by to tak fungovalo.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s