Úvodní stránka » V divadle » Wanted Welzl

Wanted Welzl

Vzhledem k nestandardnímu pracovnímu týdnu píšu o divadelním představení Wanted Welzl v Dejvickém divadle až nyní. Doufám, že dojem příliš nevyprchal. Tentokrát jsem měla vstupenky dobře měsíc dopředu, takže se stalo, co se v takových případech většinou stává, totiž jeden se zájemců najednou nemohl. S lístkem navíc do „Dejvic“ ale nikdy není problém, takže jsem šla já, Ma a Mar. Mar už na nás čekala ve vestibulu s programem, což bylo milé, takže jsme se rovnou vsunuly do uzounké řady a těšily na představení.

Šla jsem tradičně nepřipravena, protože jsem se nechtěla nechat ovlivňovat žádnými recenzemi, nepřečetla jsem si tentokrát ani popisek na stránkách divadla, takže jsem mohla tak maximálně předpokládat, že ve hře půjde o světoběžníka Eskymo Welzla. Netušila jsem ani, že jde o další projekt Jiřího Havelky.

Hra je ve skutečnosti příběhem sestaveným z různých vyprávění uvedeného cestovatele a představení začíná titulky promítanými na plátno na jevišti. V setmělém sále je živý hudebník, jak tomu bývalo v biografu za časů němého filmu, nehraje ovšem na klavír, ale na steel guitar a není jím nikdo jiní než autor hudby k představení, David Babka. Úvodní dojmy jsou tedy spíš filmové.

Jednotlivé divadelní obrazy jsou výtvarně  vymezované různě velikým, přesto přesně ohraničeným rámečkem a jak plynou jeden po druhém, jak jsou nasvícené a jak jsou aktéři na scéně rozestavění, pocit, že sedím ve starém kině se proměňuje v jistotu, že si prohlížím komiks. Právě tenhle dojem ještě zdůrazňují i jednoduché dialogy,  které se v dalších scénách i několikrát opakují. Vše plyne pomalu  (etuda několika minutového zkoušení praskajícího ledu, lov ryby), konci stejně nikdo neuteče. I smrt si dává načas, čehož důkazem je šerifův pomocník Charlie, jehož tělo prokláté oštěpem se vzpírá přírodním zákonům.

Příběh z Aljašky z dob zlatokopecké horečky řeší soužití bělochů a Eskymáků. Představitelé bílé civilizace v čele s Albeem zpochybňují svým vpádem základní hodnoty dosavadního eskymáckého života, jejich svět převracejí na ruby, prodávají jim kořalku, kterou nesnášejí a vybíjejí se mezi sebou navzájem. Albeeho pronásleduje Bradley, mstitel Eskymáků, ochránce starých pořádků a zdálky vše pozoruje místní šerif. V tomhle prostředí se pohybuje Jan Welzl, vynálezce, který se stal náčelníkem Eskymáků. V jejich osudech si zahraje svou roli i místní prodejná krasavice Jane. Po prvních sedmi mordech přestávám mrtvé  počítat, snažím se vnímat onu tragikomickou rovinu příběhu, počet přibývajících mrtvých mě ochromuje natolik, že už jen čekám, co s tím provede místní šerif, ale je to jako v politice. Vyčkává. Zatykač za všechno zlo je nakonec vydán na Welzla… nejde ale o lidský život nýbrž o peníze …. 

„Neříkej nikdy nikdy,“  praví Jane,  „Smrt neexistuje,“ jsou přesvědčeni Eskymáci a protože „Je ještě teplá,“ každá z mrtvol, kterou šerif s jeho pomocníkem najdou, nemůže být viník daleko, leč nikdy ho nedopadnou… „Je to pravda Charlie?“ Tolik několik často opakovaných replik z dialogů, z nichž nakonec vyplývá, že vpád  civilizace do panenské divočiny může dopadnout opravdu jen špatně. Nevím, jestli se představení z divokého Západu zařadí mezi klíčové projekty Dejvického divadla, přesto je v něm spousta nápadů a za podívanou určitě stojí. Ostatně jako cokoliv v divadle v Zelené ulici.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s