Úvodní stránka » Výlety po Čechách a Moravě » Müllerova vila ve Střešovicích

Müllerova vila ve Střešovicích

V rámci procházek po slavných vilách jsem znovu po 10 letech zavítala do jedné z nejproslulejších, totiž vily Müllerovy  na pražské Ořechovce. Tenkrát před deseti lety mě sem vzal na prohlídku pro dodavatele stavby jeden z restaurátorů a mé nadšení bylo nesmírné. Tentokrát jsem se poctivě objednala přes internet a přidělili nám jedenáctou hodinu dopolední. Těsně před začátkem prohlídky se nám ještě podařilo pořádně zmoknout, pršelo právě jen v tu chvíli než nás pustili dovnitř. Jak jinak.

Prohlídky se organizují pro omezený počet návštěvníků, nás bylo dohromady 5, což byla opravdu soukromá akce. Paní průvodkyně byla velmi milá a znalá, dokázala zodpovědět všechny otázky, jen u jedné zvláštní židle, trochu selské, trochu „rytířské“, která jakoby do salonu nepatřila, neprozradila, že je původně z jiné Loosovy realizace. Celou návštěvu se nám podařilo protáhnout z běžné hodiny na hodinu a půl, dozvěděli jsme se i o tom, kolik dům stál ve 30. letech (10 000 000,- Kč), kolik by stál dnes (120 000 000,- Kč). Pro srovnání cena brněnské Tugenhad se údajně pohybovala mezi 6 – 8 000 000,- Kč, (teď si nejsem úplně jistá, jestli jsem to nepopletla). Nicméně informace mě zaujala, protože Tugenhad se mi zdála technicky docela náročná a ani v materiálech nebyla nijak ošizená. Asi hrála roli celkově zastavěná plocha a možná i pražská a brněnská cenová mapa …

Na stavbě je zajímavý zejména její prostorový plán – raumplan, který poskytuje mnohem větší variabilitu podlaží než stavba napovídá zvenčí. Nevýhodou téhle koncepce je ovšem její sporné využití pro případně handicapované osoby. Nedovedu si představit, jak starší člověk, případně člověk po nějakém úrazu, musí neustále překonávat nějaké schody. Ovšem na pohled je to záležitost naprosto oslnivá a v jednom prostoru lze obědvat s přímou návazností na přípravnu, věnovat se společnosti, případně tančit, přičemž hudebníci jsou za stahovacím okénkem rozsazeni v dámském budoáru.

V interiéru je použit oblíbený Loosův nazelenalý, výrazně žilkovaný mramor cippolino, spousta vzácných dřev jako mahagon, citroník, javor a dalších, investor nešetřil a plnil architektovo přání. Kupodivu tu není zastoupený ořech, ten se totiž v té době používal pro průmyslově vyráběný nábytek a nebyl tudíž dostatečně „vznešený“. Trošku nepatřičně na mě v tomhle moderním interiéru působí židle Chipendale, historické umělecké předměty nebo některé obrazy, perské koberce, to vše jako by stavbu vracelo v dekorativní koncepci trochu zpět. Snad snaha architekta vytvořit podnikatelské rodině jakousi „minulost“.

Nejsmutnější – jak už to u podobných staveb u nás bývá – byl osud majitelů. Pan Müller zemřel záhy po převratu, paní s dítětem mohla v domě žít  nejprve v soukromé části, později, když dcera emigrovala, žila osamělá paní bez nároku na jakýkoliv důchod nebo podporu  v pokojíku pro služku, kde také v roce 1968 zemřela. S ohledem na složité restituční nároky prodala dcera svůj díl vily nakonec městu, přestože zájem měl údajně i Václav Havel nebo Viktor Kožený. Skutečnost, že hlavní město tu vytvořilo jakési muzeum životního stylu 30. let první republiky a otevřelo ho veřejnosti vítám. K dostání je tu spousta zajímavých publikací a použít lze i zcela autentickou toaletu.

Advertisements

5 thoughts on “Müllerova vila ve Střešovicích

  1. Vily jsou krásná stavení a opravdu každá má nějaký svůj příběh. Tahle vila byla jistě překrásná. A taková prohlídka… jen pět lidí. No, to se potom nedivím, že se čas protáhl o hodinu. Ono se toho dá tolik napovídat 😉 Spíše je divné, že se protáhl opravdu jen o 30 minut. 😉

  2. Václav Havel prý chtěl jen přizvat k rekonstrukci Bořka Šípka … Kdyby ji dostal V. Kožený, možná by to dopadlo jako s celým areálem Svět v Libni. Ten se určitě dříve či později zřítí … Škoda tomu. Jinak proti objednacímu systému nic nemám. Naopak. Není nutno stát fronty nebo se stresovat, jestli se tam dostanu. 🙂

  3. Bohužel jsem byla uvnitř vily jen virtuálně v jakémsi filmu. Tak dlouho jsme se tam chystali, až už se to nepodaří. Já totiž moc nemiluji vstupy na základě objednání, takže i proto jsem dosud nebyla v plynárenském muzeu, ačkoliv mě tam na základě jednoho článku o plynové lampě přímo pozval správce muzea. :-). Možná je štěstí, že dcera Müllerových vilu neprodala p. Havlovi, protože ten by ji buď nechal chátrat, jako Barandovské terasy nebo by ji prodal jako Lucernu. No a o p. Koženém není třeba hovořit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s