Úvodní stránka » Ke čtení » Tichá dívka

Tichá dívka

Román Petra Hoega Tichá dívka mi moc nešel od „ruky“. Oproti Citu slečny Smilly pro sníh jsem jej nedokázala „zhltnout“ na posezení. Tenhle kodaňský příběh je totiž psaný výrazně složitější formou. Po prvních stránkách jsem si nejdřív nebyla jistá jestli čtu vůbec prózu, jestli je tu  nějaký příběh, je-li to realita nebo o sen. Zkrátka jak ho chápat.

Postupně ale začaly jednotlivé střípky zapadat do sebe jako když se skládá puzzle a poskytovaly stále zřetelnější obrysy příběhu. Díky svým „lehánkám“ na magnetoterapii jsem dokázala zvládnout prvotní pocit, že si knihu přečtu někdy jindy a spolu s ukončenou léčbou kyčelního kloubu jsem ukončila i čtení tohoto trochu neobvyklého příběhu v jehož pozadí stojí seismologické poruchy v blízkosti Kodaně.  

Už hlavní hrdina Kašpar Krone se od Gróňanky Smilly dost liší. V občanském životě se totiž živí jako klaun, jeho výjimečnost spočívá v naprosto ojedinělém sluchu. Nejenže má dokonale vytříbený sluch hudební,  dokáže vnímat zvukové vibrace všeho, co ho obklopuje, ať jsou to věci nebo lidé. Ekvivalenty z vážné hudby přiděluje lidským i zvířecím emocím, náladám, chování, věcem, sluchem dokáže rozlišovat dobro i zlo, nedůvěru, strach.

Zápletka zmiňovaných románů je trochu podobná. I tentokrát jde o jakousi formu krimi příběhu, rozkrývání tajemství ukrytého v hlubinách, ovšem tentokrát jde o hlubiny zemské, nikoliv mořské.  Kašpar Krone hledá ztracenou dívku, se kterou měl příležitost se jednou sejít. Klára Marie, tichá dívka, v jejíž přítomnosti slyší opravdu pouze ticho a žádné zvuky. To setkání ve svém životě nabitém permanentním „hlukem“ chápe jako cosi naprosto výjimečného. V souvislosti s jejím zmizením pátrá i po dalších zmizelých dětech. Vyústění zápletky ale působí trošku vyumělkovaně. Jakoby se všechny složitě budované konstrukce vracely do jednoho bodu. Díky ne úplně snadnému čtení, jsem očekávala jako pointu nějakou objevnější pravdu, něco zásadního, co mě obohatí, nebo povznese, nestalo se. Trošku filozofické podobenství, trošku napínavé krimi, ponor do psychologie, ale jednoznačné vymezení je obtížné.

Reklamy

3 thoughts on “Tichá dívka

  1. Když já pořád čekám, že někde musí nastat obrat nebo že tam je něco, čemu nerozumím a snažím se to pochopit… Asi je to v mém věku naivní :-). Času je čím dál míň …

  2. Některé knihy prostě nezaujmou… také jsem několik takových dostala do ruky. Snažila jsem se dostat co nejdál, ale jelikož nepatřím mezi nějaké vášnivé čtenáře, tak jsem to po pár kapitolách úplně vzdala.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s