Díky za krásný den

„Tak mám zase o něco blíž do rakve,“ řekla by má kolegyně Anna, jejíž to bylo oblíbené narozeninové rčení. Od soboty mi táhne na úžasných 55 let a děkuji Bohu, že teprve (to mám z ženských časopisů, které učí vychutnat si každý věk s tím, že bude hůř).  Tak vychutnávám.

Mám práci.  Netěší mě jako kdysi, ale mám. Problémy s topením a chlazením, čerpadly a kotli, vypínači či koberci … nijak zvlášť povznášející, leč obživu zajišťující. Zábavné a krásné  je to tam.

Jsem relativně zdráva, byť mě ráno bolí všechny kosti a když výjimečně nebolí, nejsem kupodivu mrtvá, jak by řekl klasik.

Mám také skvělou rodinu, která mě v rámci narozeninových oslav vzala na výlet na Milešovku, kterou jsem dosud nenavštívila a moc jsem si to přála. Nejenže výlet nabídl krásné výhledy do kraje a výborně vychlazené svijanské pivo, díky svému loudání se za hlavním „konvojem“ a neustálém lapání po dechu jsem učinila závazek pokračovat v lekcích spinningu (když mám snad tu naraženou lopatu pánevní vyléčenou) a zpomalit tak trouchnivění organismu, což jsem hned v pondělních ranních hodinách učinila …

Narozeninový den nabídl i další příjemné okamžiky. Už ve středu jsme se byli podívat na rozšíření Galerie Zdeňka Sklenáře do nových prostor, v sobotu byl tento prostor „naplněn“. Svou premiéru tu měl i nový Sklenářův „objev“, Evžen Šimera. Vedle reliéfů Karla Malicha, pozoruhodné a velmi působivé „nástěnné“ plastiky, která byla součástí vnitřní stěny od Federica Diáze (jakoby mini traktorem rozježděná omítka), se Šimera představil rozsáhlým „plátnem“ – velkoformátové čtvrtky připevněné na dřevěné lišty a zavěšené v prostoru u zdi. Jak jsme se dozvěděli, celý obraz vlastně namalovaly balónky plněné heliem, na jejichž konci byl upevněn tmavomodrý lihový fix a pofukováním větru došlo ke spontánní malbě. Cosi jako návrat k putování bez navigace. Druhý Šimerův objekt byl černobílý. Obří široká obruč s cestičkami vytvořenými stékajícími kapkami, které se v určitém bodě znovu setkávají.

Dlouho jsme se nezdrželi, protože dalším dárkem byla vstupenka na koncert německého klavíristy Petera Rösela. V rámci Pražského jara měl na repertoáru dvě první a dvě poslední sonáty Ludwiga van Beethovena. Krásný koncert, byť jsem z místa v první řadě zcela na kraji vpravo viděla zejména umělcovy lakýrky razantně šlapající na pedály a odraz mistrovy tváře v naleštěném víku klavíru :-), slyšet bylo náramně. Rösel hrál krásně, klavír mám ráda a moc jsem si to užila. Protože jsem od školou povinného dítěte dostala pouze jednu vstupenku, musela jsem si užít i další skutečnost – totiž být o svých narozeninách sama. Trochu nejistý pocit jsem si vykompenzovala sklenkou sektu. Přesto, nádherný koncert a jedinečný zážitek. Večer získal i další přidanou hodnotu. Když jsem  vyšla z Rudolfina a stanula na vrcholu schodiště, spustil na Malé Straně ohňostroj. Ohromující … Dokonalá režie. Ač na počest někoho jiného, udělal mi opravdu radost, načasování nemohlo být lepší :-). Díky za krásný den.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 thoughts on “Díky za krásný den

  1. Dodatečně blahopřeji. Tento věk je ještě skvělý, je pravda, že je dobré si jej vychutnat. Moje kamarádka, která je stejně stará jako vy napsala knížku – Nezbytné pomůcky zralé ženy, aneb U konce s dechem i prachama 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s