Úvodní stránka » V divadle » Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

Ještě jsem si pořád nic nenapsala o Smočkově Podivném odpoledni dr.  Zvonka Burkeho. Když uplyne déle jak týden, už o zážitcích nedokážu tak autenticky uvažovat. A tentokrát ty dojmy vyšuměly o to rychleji, že je tak trochu přebila Valkýra z Met (opět nádherné představení). Přitom je to kousek přímo kultovní. Celou dobu jsme se dohadovali, jestli jsme ho viděli nebo ne, až pak nám došlo, že jsme viděli Poslední leč, kde exceloval Polívka – Pecha a kam si vlastně Polívka postavu doktora Burkeho vypůjčil.

První půli představení v Činoherním klubu jsem prožívala trochu rozpačitě. Zatímco divadlo řičelo smíchy, já si připadala nepatřičně. Co je směšného na evidentně „postižené“ osobě Svatavy (Ivana Chýlková), co je komického na Burkově obdivovateli Tichém (Ondřej Vetchý)? „Pitvořivé“ herectví se mi protivilo vždycky, i když v poslední době přičítám svou netoleranci vůči podobným projevům i svému věku.

Pak jsem si uvědomila, že tenhle jednoduchý příběh o rádoby velkodušném doktorovi, který se v případě osobního ohrožení mění ve standardního sobce a neštítí se ukrývat „mrtvoly“ do skříně, nelze brát jako drama a začala jsem se radovat z herecké bezprostřednosti, nasazení a komičnosti, které představení vévodily.  V režii autora Ladislava Smočka neztratil Bolek Polívka jako doktor Burke zhola nic na svém klaunství a mladistvém elánu. Jeho herectví, které jsem naživo neměla možnost spatřit dlouhá léta, bylo nabité energií jako před lety. Dulavova bytná Outěchová, která v rámci očisty svého svědomí zahrnuje  svého nájemníka svědomitě stále většími pekáči buchet, byla jedinečnou „sukýnkovou“ rolí pro salonní Dulavovo herectví  a Michal Pavlata jako Václav  svým dojemně buranským sebevědomím předvedl prototyp reálného bodrého chasníka. Jeho věta „Nevadí vám, že používám humor?“ se stala hláškou nejen tohoto večera.  

Když pak vezmu, co se koncem 60. let v Činoherním klubu hrálo, že dominantou byly právě komické kusy typu Penzionu pro svobodné pány, nejde tu o nic jiného, než o pokračování   původní dramaturgie. V těch dávných časech to bylo divadlo mladé, pro mladé a humor byl vždy alfou omegou repertoáru. A to platilo i pro klasiku. Vždyť Gogolova Ženitba nebo Revizor nebo Machiavelliho Mandragora u mě v mých -nácti vzbuzovala právě v tomhle divadle nekontrolovatelné výbuchy smíchu.

Reklamy

2 thoughts on “Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

  1. Do Činoheráku už bych se nevešla, měli tam židle natěsno jednu vedle druhé a prostor mezi řadama ještě těsnější :-). Jsem ráda, že si můžu přečíst alespoň recenzi.

    • Mám pocit, že před lety to tam rekonstruovali a odstup mezi řadami je nějaký příznivější. Tedy pokud není člověk vyšší než 170 cm. Pak to může být problém 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s