Úvodní stránka » V divadle » Román pro ženy v divadelní podobě

Román pro ženy v divadelní podobě

Protože je třeba využít prázdné Prahy, zkusili jsme Báječné léto s Michalem Vieweghem ve Švandově divadle na Smíchově. V jeho rámci volba padla na knižně i filmově prověřený Román pro ženy. Text se na divadelních prknech rozhodně osvědčil. Dílko obsahově vpravdě letní a divácky vděčné, kdo čeká cosi hlubokého, ať nechodí, kdo se chce pobavit, ať neváhá.

Už ve vestibulu se začaly objevovat známé tváře. Svou sodu zde upíjel Michal Viewegh netrpělivě očekávající svůj protějšek, Ondřej Neff se přišel podívat jak bude hrát jeho přítelkyně, za pět minut sedm do nás málem vrazil sám mistr Oliver, Jiří Langmajer do divadla dobíhal na poslední chvíli a podezírám ho, že ve svém prvním výstupu použil civilní kostým.

Jak léto velí, místo v zimních horách se seznámení s Oliverem odehrálo u chorvatského moře. Přes malinko rozpačitý první obraz, který trošku „trhal“ kulisy, si představení záhy našlo svůj rytmus a další obrazy nabídly herecky stabilní výkony a dějově poutavé scény. Představitelka Laury  Markéta Stehlíková byla dobrou volbou nejen díky svému půvabu, ale i hereckému talentu, vlastně typově dost připomínala představitelku filmové role. Její touhu po tom pravém nijak neovlivnila postel plná plyšáků, jak velí správný design holčičího pokojíku. Dokonalou přítelkyní jí byla herecky vděčná role Ingrid Barbory Polákové. Svými zahořklými bonmoty o mužích probouzela bouřlivé reakce zejména ženské části publika. Při jedné z  hlášek se dokonce soused mé sousedky otázal, co jí na tom připadá tak směšného. Snad její repliky nepřispěly k nějakému manželskému rozvratu.

Nevím nakolik měl Jiří Langmajer díky své přirozené nonšalanci co hrát (prostě mi přijde takový „oliverovský“ od přírody), ale role mu ohromně slušela a myslím, že si ji užil. Roztomile zbrklý Ricky Jana Jankovského byl možná trochu exaltovaný, jeho dobrosrdečnost a klukovství však byly věrohodné a dokonce jsem začala uvažovat, jestli si nemám koupit nový mobil 🙂 neboť ten můj je podle jeho kritérií veskrze zastaralý a obskurní. Typově trochu připomínal Michala Dlouhého.

Ljuba Krbová měla těžkou roli, protože filmová Simona Stašová nasadila laťku vysoko, ale drobná a elegantní kráska zahrála svůj přirozený odpor k českým mužům velmi kultivovaně a svou roli si vychutnala.

Oblíbené téma o věčně mladých mužích není ničím novým, už ve 40. letech minulého století režíroval Vladimír Slavínský film Muži nestárnou s Janem Pivcem a Zitou Kabátovou. Pivcův hrdina se tady s železnou pravidelností zamilovával do stále mladších příslušnic rodiny.  Postup šel tehdy v opačném gardu, film se natáčel podle úspěšné divadelní hry Jana Patrného z roku 1926. Pohled Vieweghova příběhu je mnohem víc ženský a ženami nepochybně vítaný. Přesto mě upřímně děsí představa, že by se některá z mých dcer měla zamilovat do nějakého mého bývalého. Tady tedy musela představitelka matky opravdu hodně zatnout zuby. I když kdyby to byl nějaký charismatický Oliver …. 🙂

Advertisements

2 thoughts on “Román pro ženy v divadelní podobě

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s