Úvodní stránka » Na výstavě » Americké Venuše Ladislava Sutnara

Americké Venuše Ladislava Sutnara

Americké Venuše Ladislava Sutnara jsou k vidění v malé galerii Rudolfina do 11. 09. 2011. Je to zážitek nevšední. Pár Sutnarových obrazů jsem viděla jen v různých katalozích. Velká výstava v roce 2003 mě nějak minula a Sutnar pro mě představoval osobnost zejména v oblasti designu a funkcionalistické typografie, nových trendů nového světa meziválečného období. Hodně se angažoval také v oblasti výstavnictví a když v roce 1939  jel odinstalovat expozici Světové výstavy do New Yorku, domů už se nevrátil. Teprve po válce za ním odešla i jeho rodina. Sutnar pak v USA i nadále působil jako grafik a designér.

 Malbě se původně věnoval  sporadicky, teprve od 60. let začíná malovat obrazy mnohem intenzivněji a na vrcholu produktivního věku pak dostane chuť svá díla také vystavit. Koresponduje s řadou galerií, mimo jiné i s Thomasem Messerem, Čechem, který stál několik desítek let v čele Guggenheimova muzea v New Yorku, ale svými malbami se prosazuje obtížně a sklonek svého života neprožívá zrovna v hojnosti.

Jeho hlavní uměleckou inspirací se stává ulice, ve které bydlí, totiž 52. ulice plná nočních klubů a striptýzových barů. A zejména hlavní aktérky těchto podniků vstupují svým ženstvím do jeho obrazů, aby se staly jakousi stylizovanou ikonou podoby ženy let šedesátých. Za minulého režimu se u nás jeho práce nevystavovaly, o to objevnější je v českém kontextu výstava v Rudolfinu, která respektuje i Sutnarův cit pro grafiku a popisky jednotlivých obrazů graficky kopírují jeho strojopisné seznamy, byť tentokrát bílým textem na černém pozadí.

Zajímavá je technika jeho malby. Každému obrazu předcházelo několik náčrtů, na jejich základě vyhotovil přesnou geometrickou studii a podle ní pak realizoval matematicky přesné  křivky, které jakoby maloval pomocí kružítek a křivítek. Válečkem namočeným v akrylu vykrýval sytými barvami přesně vymezené plochy, jejichž výsledkem byly U.S. Venus v mnoha podobách a polohách. Jeho Venuše mají silný erotický náboj,  zobrazení se soustřeďuje na zásadní ženské atributy. Oči zobrazuje málokdy, občas za tmavými brýlemi, zato plné rty, ňadra, křivky boků, stehen, lýtek, výrazné prsty a vlasy padající do tváře, tvoří základní kompoziční materiál. Obrazy jsou jakousi stručnou stylizací, jsou působivé, dekorativní a vyjádřené plnými barvami, které pozitivní atmosféru. Stylově připomínají americký pop art.

Sám Sutnar nazýval svou tvorbu Joy-Art, totiž umění radosti a zjednodušující forma jeho pláten navádí k Teigeho teorii o nahrazení obrazů na stěnách domácností plakáty. Osobně Joy-Art vnímám jako skutečnost, že pozorování jeho obrazů ve mně vyvolává příjemné pocity, skrývají v sobě jakousi pozitivní energii. Většina pláten pochází ze sbírky jeho syna, několik pak z Galerie Zlatá husa. K výstavě vydalo nakladatelství Arbor Vitae ve spolupráci s UPM také moc pěkný „katalog“,  graficky trochu připomíná obdobný z výstavy Mel Ramose ve Vídni. Také zde tvoří přebal plakát jedné z Venuší. Kniha obsahuje texty od několika autorů a hlavně bohatý obrazový materiál.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Na výstavě se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s