Karlov

Tak nás přestěhovali. Do práce jezdím radši jedenáctkou, je to lepší než pochodovat po dálnici půl kilometru pěšky. V kanceláři nic nefunguje – tisk, scanner, vypadává internet…. a už neběží ani Lotus. Jsem tu trochu ztracená, tak využívám polední pauzu k průzkumu okolí. Prohlížím si budovy a místa a přemýšlím, jaké lidské příběhy se v nich odehrávaly. Někudy chodíme každý den a přitom ta místa vlastně ignorujeme.

Jako první „průzkumný“ cíl jsem zvolila kostel Panny Marie a svatého Karla Velikého na Karlově. Založil ho sám otec vlasti a zasvětil jej svému patronovi. Místo je trochu odříznuté Nuselským mostem, takže když se zrovna nejde z Albertova, vypadá nedostupně. Kostel mě vždycky zajímal, pamatuji si na pověst Aloise Jiráska i s barvitým obrázkem architekta, který upadl v podezření, že aby mohl nad hlavní lodí vybudovat tak rozsáhlou klenbu (nějakých 23 m), musel se spolčit s ďáblem. Už si nepamatuji, jak to dopadlo, myslím že architekt zešílel nebo se zabil, ale kostel stojí a slavná klenba s ním i přes řadu požárů a přestaveb.  

Celá léta mě nějak odrazovalo, že kostel spadal zdánlivě do areálu muzea Policie ČR. Tahle informace je totiž umístěna už na vchodu do parčíku před kostelem. Přesto jsem se tentokrát nenechala odradit a do zahrady vstoupila. Kostel je samozřejmě z muzejního areálu vyčleněn, navštívit jej lze pouze v neděli (kdy se tu koná i mše) a nebo mezi druhou a čtvrtou odpolední, od půl třetí dokonce s výkladem. Nevím, jak vyřeším to, že se budu muset o víkendu vydat někam, kam chodím do úřadu, ale nejspíš to budu muset překonat, protože ty tři zuby Karla Velikého, které tu jsou uloženy, prostě musím vidět!

Zvědavost mi nakonec nedala a zlákána informačními tabulemi o párcích v rohlíku, nápojích a smaženém sýru jsem pokročila dále k muzeu. Dovnitř mě nenalákala ani cena vstupného 30,- Kč za dospělého, která jakoby tam zůstala zapomenutá z dávných časů, ale nikdy neříkej nikdy, třeba jednou neodolám. Z rozsáhlého bývalého areálu augustiniánského kláštera jsem nahlédla  jen do parčíku, kde je zřízeno dopravní hřiště. Je u něj vystaveno pár pozoruhodných  strojů z policejní minulosti. Mimo vrtulníku, policejního „škuneru“ například Volha Gaz v modrých barvách s nápisem VEŘEJNÁ BEZPEČNOST a třeba minitančík, ve kterém se jistý pan Beneš pokusil v roce1970 překročit s celou rodinou státní hranici. Neuspěl, utekl sám a rodinu k sobě dostal až později, jeho „tank“ je ale neuvěřitelným svědectvím zdatnosti českého kutila.

Vycházím z parčíku, do nosu a do uší mě praští provoz na Sokolské, vracím se do kanceláře a plánuji další polední pauzu.

Advertisements

6 thoughts on “Karlov

  1. Dobrý den,
    objevila jsem Váš blog nedávno, baví mě tady u Vás divadlo a knížky…
    Karlov určitě stojí za návštěvu, co Vás čeká, se můžete podívat tady na mých „pražských“ stránkách: http://praga-magica.blog.cz/1102/karlov
    Jinak polední pauzy v tomto okolí nejsou k zahození, další tipy můžete taky najít na mých stránkách (hlavně zahrada Ztracenka).
    HanaF

    • Děkuji za „návštěvu“, váš článek spolu s fotodokumentací je moc zajímavý. Prahu mám ráda a váš blog je moc inspirativní. Těším se, že si v něm postupně počtu. A Ztracenku zařazuji do seznamu poledních přestávek!

  2. Klenba toho kostela prý byla vykoupena životem. A možná duší. Stavitel se tak bál, že se jeho záměr dosud největší klenby v zemi nepodaří, že upsal duši ďáblu. Povedlo se, ale když měl duši odevzdat, nějak remcal a ďábel dělal, že se lešení i klenba bortí. Bylo to tak realistické, že mladík v troskách lešení zemřel. Klenba stojí a budila úžas ještě dlou po jeho smrti.
    Také mám ta místa ráda. Možná i proto, že jsme se tu namlouvali s manželem 😉 Vchod do areálu dětských klinik sloužil jako vstup do věznice v sariálu Arabela, když šla hrdinka vysvobozovat otce a přátele…

    • No vida, to s Arabelou jsem netušila, budu se na to muset podívat :-). Pro mě je Albertov a okolí nová zkušenost.
      Jinak jsem koukala do toho Jiráska, tam se psalo, že tesaři odmítli lešení rozebrat právě v obavě, že se klenba zřítí. Stavitel tedy lešení zapálil a jak padalo a ozývaly se rány, dostal strach, že padá i klenba a utekl domů, kde si vzal život. Našli ho, když mu chtěli přijít oznámit, že klenba vydržela. Smutný konec. Pak jsem ještě našla Hřivnáčův průvodce po Praze z 19. století, který píše o kostelu na 20ti stranách, ale ty jsem už nečetla :-).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s