Úvodní stránka » Mlsné zážitky » Čestr aneb jak jsme si užili hovězí

Čestr aneb jak jsme si užili hovězí

Nejhorší úkol, který mohu dostat, je vybrat  restauraci pro více osob. Nevím proč všichni usoudili, že jako výběrčí hospod funguji nejspolehlivěji, ale nezbylo, než se do toho pustit. Na seznamu se ocitlo restaurací asi pět, ale vítězem se stal relativně nový přírůstek řetězce Ambiente – Čestr. Ano, jednoduše česky s Č, i já jsem se nechala zmást hledáním Chesterů, ale vysvětlení je zcela prosté, protože tenhle Čestr není žádným krycím anglickým názvem, ale jednoduchou zkratkou dvou slov: česstrakatý skot. Hlavním důvodem je fakt, že toto zvíře z českých pastvin je hlavní položkou celkem stručného, ale o to osobitějšího menu.

Do restaurace se prodíráme přes kolem procházející demonstraci nevím za co, ale hlučný techno – disko rytmus mi dere uši a značně znervózňuje. Po zděšení, že za skleněnou fasádou restaurace je slyšet skoro stejně „dobře“ jako venku, následuje rychlé rozhodnutí – pokud to rychle neskončí, měníme lokál. Máme štěstí, nic měnit nemusíme, za necelou čtvrt hodinku se už i slyšíme.

V prostorách za bývalým parlamentem, dnes muzeem tam, kde sídlila Zahrada v Opeře, restaurace to známá „chlupatou“ výzdobou Báry Škorpilové, se tedy usadil „hovězí“ restaurant. Dekorace je naprosto změněná, obdélníkové stoly z přírodního světlého dřeva po obvodu fasády a kulatými  uprostřed lemují „provozní zázemí“, kde se střídá výčepní pult, výdejní pult a řeznický „koutek“, do kterého může zvědavý kulinář bezostyšně nahlížet a sledovat porcování a dokonce i bourání masa, které do restaurantu přijíždí po kolejnici umístěné pod stropem nebo si prohlížet jak dlouho jednotlivé porce masa zrají. Interiér doplňují „tonetová“ křesílka, podhled s obrázky stylizovaných býčích hlav v modré barvě má asi ladit s cibulákovým nádobím, na kterém se tu servíruje.

Každý host dostává své vlastní menu složené do jakési obálky, ze které vybafne kartička s obrázkem kravky, tečkovaně naporcované na jednotlivé bourané díly (dobrý pomocník pro amatérské kuchařky, po dotazu si kartičku odnáším domů). 10 položek v kapitole předkrmy míří spíš do mezinárodního jídelníčku (ceviche, salát s avokádem, …), jdu však tvrdě po české klasice a dávám si dvojitý vývar s vejcem. Od sousedů ochutnávám salát s uzeným lososem i zmíněné ceviche, ale vývar servírovaný se ztraceným, dokonale zaobleným, vejcem (mně se vždycky nevzhledně rozprskne) v měděném rendlíčku je absolutně vynikající, tedy jako od maminky. Silný, tak akorát mastný a chuťově jemňoučký.

Společnost „steakařů“, která mě obklopuje, si objednává „biftečky“ z nejrůznějších hovězích dílů, i takových, u kterých by mě ve snu nenapadlo je zpracovávat na rychlo (zaujala mě například veverka), já nedám dopustit na pomalou úpravu masa a vybírám velkou plec pečenou na másle se šalotkami a oreganem. „Dortíčkové“ masíčko v chutné omáčce se jen rozplývá a s chlupatými nočky a opečenou cibulkou tvoří dokonale harmonický pár. Ani jsem netušila, že ještě bude místo, ale i na dezert dojde. A to je teprve překvapení. Odolám hruškovému kompotu s pivní pěnou a dávám si dukátové buchtičky plněné mákem s rumovo – vanilkovým krémem nebo spíš taky pěnou. Stanou se naprosto dokonalou „tečku za tím dnešním večerem“. Šálek čaje z pravé máty jistí zažívací procesy, ani nemusím „žabí vajíčka“ febicholu. K tomu všemu opravdu profesionální obsluha. Tohle jsem si prostě nemohla nechat jen pro sebe.

Advertisements

10 thoughts on “Čestr aneb jak jsme si užili hovězí

  1. Wow! Sliním 🙂 Až se zas ocitnete poblíž tady, zajeďte do Dobré vody (bacha, jsou tu v okolí tři). Nevím, jak se ten steakhouse oficiálně jmenuje, ale nikdo tomu neřekne jinak, než „U Gejzy“. Ceny vlídné, bašta brutálně skvělá. Odbočka z hlavní je v Mrákotíně. A koneckonců-i přímo v tom Mrákotíně je na návsi špičková hospoda, kde ty stejky uměj taky 🙂 A úplně ke všemu tam dostanene gratis lízátko, i kdybyste si dala jenom kafe 🙂

  2. Ač je večer a my doma odpočíváme po obří páteční večeři, připravila jste mi uslintanou desetiminutovku, po které mě zase začala děsně honit mlsná. Pfff! 🙂

    • Není nad to číst si o jídle s plným břichem. Je to stejné jako jít nakoupit pokud možno najedený. To je největší šance, že člověk zůstane u slinění a nepůjde rabovat lednici (regály v supermarketu). 🙂

      • U mě to vyjde nastejno – i s plným pupkem mám furt chuť na všechno, co vidím, nebo si o tom přečtu -tedy když je to napsaný, tak jako tato Vaše skvělá reportáž! Chjo! 😛 😦 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s