Úvodní stránka » Mlsné zážitky » Sansho kousek od Karlína

Sansho kousek od Karlína

Tak si mohu konečně udělat svůj „zářez“ za Sansho. „Katarský šejk“ přijel po půl roce do Prahy a aby se nám lépe vzpomínalo na staré časy, pozval nás s M. na oběd. Protože jako navrátilec z cizí země netušil, kam v Praze zajít na dobrý oběd, napadlo mě využít jeho skvělou nabídku a realizovat své dlouhodobé přání a konečně zavítat do tolik opěvovaného Sansho, čti „sančó“ neboť ten tajuplný název v sobě neskrývá Don Quijotova parťáka, ale druh pepře.

Webové stránky zde neprozrazovaly žádné velké podrobnosti ohledně menu. Koncept to je zajímavý. Původně jsem myslela, že mají otevřeno v poledne a pak večer, ale kdepak, ve všední den vždy od 11h30 do půl jedenácté, v sobotu od 18h do půl dvanácté a v neděli a pondělí zavřeno. Bodejť, i majitel a personál mají nárok na volno.

V poledne dělají menu, které spočívá v tom, že mají asi pět hlavních jídel a pět předkrmů, večerní jídla jsou dražší a trochu jiná. Místní pohotový a příjemný číšník mluvil o  večerním degustačním menu o 8 chodech, kdy lze ochutnat spoustu podivuhodných jídel, která se normálně ani na lístku samostatně neobjevují. Pokaždé vaří něco jiného, takže menu ani nemají na internetu a záleží na tom, jestli zrovna přijde vařit kuchař z Indonézie nebo Thajska. Mluví se tam anglicky (při rezervaci je lepší rozumět anglicky hovořící člověk), ale hoši číšníci jsou samozřejmě čeští hoši.

Interiér je velice prostý. Sám majitel vlastně označuje provozovnu za jídelnu. Myslela jsem, že se vše odehrává v přední části, ale zavedli nás někam dozadu, kde bylo pět stolů po čtyřech. Vybílená místnost, betonová podlaha, žádné čimčarády na stěnách. Na stole bílý damaškový ubrus jak z babiččiny výbavy a na něm v kostkovaném ubrousku zabalené příbory, tedy lžíce, vidlička a hůlky, když jsem se dožadovala nože, bylo mi vysvětleno, že se tu nepoužívají a opravdu, má porce králíka na zeleném kari s jasmínovou rýží se jedla jako dort, nože nebylo třeba. Ostatně na stole nebyla ani sůl, ani pepř a vlastně ani nebyl potřeba. Jídlo bylo jemně pálivé a ta pálivost nějak snad zmenšuje touhu po soli, prostě nechyběly.

Interiér opravdu připomíná jídelnu, totiž školní, a první dojem až trochu zamrazil. Židle jak v kantýně 70. let, hodiny na zdi snad také ze školy, úžasný „biograf“ v podobě zasklené půl stěny do kuchyně už ale se školní kuchyní nemá opravdu nic společného natož pak servírovaná krmě. Je krásně vidět nejen jak se tam kuchtí, ale hlavně, že tam je čisto jako v „pokojíčku“ (s jistou mně dobře známou hotelovou kuchyní to nemá zbla společného). A kuchaři, když viděli jak tam s M. šmírujeme, se na nás smáli a napovídali jak že to dělají ty kachno švestčí knedlíčky, které se servírují jako předkrm a jedí rukou. Talíře mají co dům dal, většina jich je jako z chalupy po babičce, takové ty kameninové z „buclatými“ okraji, polévková miska z úplně jiné série a v ní kuřecí vývar s kokosovým mlékem posypaný plátky bílých hříbků. Jemně pálila a  vývar silný jako jelen v říji.

No, dotáhli jsme to až na moučník. Já datlový dortík v karamelové omáčce a kopeček vanilkové zmrzliny (byli v ní tečky pravé vanilky) a M. chees cake nazdobený karamelem. Vzájemně jsme si kousky vyměnily. Můj byl hodně sladký, křehký, zmrzlinou odlehčený. Chees hutnější, leč dokonalý, sušenkové těsto snad z domácího short bredu, tvarohová vrstva přesně správně tuhá a přitom nepřepečená.

Nesmím zapomenout na pití. Protože to byl přeci jen oběd a šlo se ještě do práce, pilo se striktně nealko. Dostali jsme džbánek citronády (sladší, ale lahodná) a džbánek vody s plátkem okurky a mátou (tentokrát bez cukru). Jen úplně na závěr pak sklenka fernetu servírovaného v malé skleničce od marmelády s oranžovými a žlutými kolečky (opět vzpomínka na mládí), jestli mají i s Rumcajsem a Vochomůrkou jsem se radši ani neptala. Účet v retro plechové krabičce od kakaa, tentokrát asi spíš léta 50., protože jsem si ji nepamatovala (nebo že by postupující ztráta paměti?) nebyl až tak drastický (zvláště když jsme byly pozvané :-))

Jídlo lahodné, pocit přejedení nenastal, přesto jsem už nevečeřela. Personál ochotný a příjemný. Vybere si určitě i osoba, která tvrdí, že asijskou kuchyni nejí. Pan Paul Day, majitel podniku, chystá velice záhy otevření svého řeznictví v Náplavní ulici v Praze 2. Maso z přeštických bio prasátek tak budou moci ochutnat nejen návštěvníci jeho pozoruhodné jídelny. Tak ještě jednou díky za skvělý zážitek, katarský návštěvníku :-).

Advertisements

2 thoughts on “Sansho kousek od Karlína

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s