Úvodní stránka » Mlsné zážitky » Prachovské skály

Prachovské skály

Na výlet se nám podařilo vyrazit kupodivu přesně podle plánu. Domov jsme opustili ve standardní hodinu, totiž před polednem, kdy většina výletníků pořádá kdesi cestou oběd. Ale lepší pozdě nežli vůbec, takže vzhůru do skal prachovských.

Z obavy před parkujícím davem jsme jako vstupní místo zvolili obec Horní Lochkov, kousek od hotelu Pod Šikmou věží. Ale zbytečně jsme situaci přecenili, první letošní slunečný a teplý víkend před prvním jarním dnem ještě turistický byznys nenastartoval, takže lidí po prachovkách chodilo poskrovnu a všechny občerstvovací stanice byly spolehlivě zavřené.

Procházka to byla náramná, voňavý les mezi pískovcovými skalami, zurčící potůček místy pokrytý ledovým příkrovem, modré nebe nad hlavou a nerušené trasy …. co víc si přát. Okruh je to vlastně nevelký a podařilo se nám prokřižovat stezky spíše vedlejší neb ty hlavní jsme považovali za notoricky známé. Přes Ervínův hrad k Pelíškovi, kolem „Hobitína“ k památečnímu hradu Pařez, kde jsme před dávnými lety nocovali, odsud trocha bloudění, pak zpět a vzhůru k zavřené turistické chatě. Kilometrů to bylo asi jen 12, ale po zimě zlenivělé končetiny už dál pěšmo nechtěly.

Také žaludek se hlásil o svá práva a tak jsme v pozdním odpoledni zavítali do Jičína na trochu té zasloužené krmě. Ještěže jsme se rozhodli podstoupit menší procházku pěší zónou, abychom řádně ohledali terén, protože díky tomu jsme narazili na nově a opravdu nádherně zrekonstruovaný Grand hotel Praha v Husově ulici, hned vedle Masarykova divadla.

V turistickém odění jsme si  v citlivě obnoveném secesním interiéru připadali poněkud nepatřičně. Přestože v podobném prostředí by se měli vyskytovat pánové v cylindrech usrkávající svůj aperitiv a dámy se slunečníkem ozobávající svou porci Sacherova dortu,  nikdo nás před vstupem nezastavil a byli jsme vpuštěni i v poněkud zablácených botkách a uprášených kalhotách. Kultivované prostředí, v ovzduší žádné stopy po přepáleném tuku a hustém cigaretovém dýmu, interiér vyzdobený fotografiemi z dob minulých i novodobými obrazy (v kavárenské části visí jeden s portrétem Franze Kafky). Prostředí rozdělené do několika gastronomických zón, takže lze posedět v pivnici, kavárně, vinárně a samozřejmě restauraci.

Právě do té míří naše znavené kroky. Pečlivě dekorované prostředí s židlemi čalouněnými žinylkou, stoly prostřenými damaškovými ubrusy v několika vrstvách a barvách, na oknech záclony jako od babičky a závěsy jako na zámku. K tomu si můžeme počíst v tisku z přelomu devatenáctého a dvacátého století (v ilustrovaném týdeníku mě zaujal obrázek z lekce plavání na sucho, které se hodně podobalo józe bez tíže). Ale prohlížení bylo za den dosti, šlo o to naplnit si žaludky lahodnou krmí. Ceny byly, pravda, poněkud „pražské“, ale kulinární zážitek za to stál. Telecí líčka na bramborovém pyré s burgundskou omáčkou, vepřová panenka nadívaná švestkami i panenka na zelených fazolkách s houbičkami …. to vše vynikající chuti. A k tomu musím ještě přičíst svíčkovou s karlovarským knedlíkem, kterou jsme jako odpustek ještě dovezli domů. Všechna čtyři jídla bez chybičky a k tomu příjemná obsluha.

Advertisements

2 thoughts on “Prachovské skály

  1. Hezká inspirace na začínající sezonu výletů. Stavět v lese „hobití“ chaloupky mě v dětství ohromně bavilo, takže díky i za tuto milou fotovzpomínku. 😀

    • Také jsem v dětství podobné domečky stavěla. 🙂 V těch „prachovkách“ byla celá vesnice podobných chaloupek, po zimě, ale značně zdevastovaná, některá obydlí vzala za své nejspíš pod příkrovem sněhu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s