Úvodní stránka » V divadle » Spílání publiku 2010

Spílání publiku 2010

Mediální kampaň kolem divadla Komedie zvolna utichá. Už je rozhodnuto, současný soubor s koncem sezóny tahle prkna, která zažila Buriana i Baarovou opustí. Město rozhodlo a odvolání není. Nejspíš tu od nové sezóny bude působit nějaký „prodejnější“ soubor. Možná není německy psané divadlo, na které se Pařízek s Jařabem specializují, zrovna tím mým šálkem kávy, ale je to segment, který má na kulturní scéně určitě svoje místo. Svou diváckou obec a příznivce má a kdo jiný než obec, by měl podobný projekt podpořit.

Na druhou stranu tu současný soubor strávil pěknou řádku let a kde je psáno, že nemůže fungovat jinde a lépe. Možná se rozpadne a své herce i tvůrčí pracovníky rozpráší po českých scénách, ale právě změna může být předzvěstí, že se posouvá někam dál. Po nejrůznějších peripetiích svého života bych se snažila nahlížet celou záležitost pozitivně.  

V souvislosti s očekávanými změnami jsme rozhodli ještě před koncem stihnout pár posledních představení. Můj problém je, že mám k rakousko – německo – švýcarské dramatice trochu odtažitý postoj. Skončila jsem někde u Dürenmata a Handke se s konečnou platností mým favoritem nikdy nestane. Spílání publiku  bylo uvedeno v roce1966 a možná zapůsobilo jako granát vržený do poklidného rybníčku tamního divadla. Možná, kdyby se někdo tady v sedmdesátých letech odvážil hru inscenovat, budu z toho úletu celá pryč.

Když tedy skoro po padesáti letech od premiéry mám možnost shlédnout české nastudování pod názvem Spílání publiku 2010, jsou mé pocity značně rozpačité.  Při četbě poznámky, že se hraje bez pauzy, mě musí nutně napadnout Cimrmanovská hláška, kdy v jedné rozpravě upozorňují, že po začátku představení zamykají sál, aby nemohli diváci utéct.

Mně se utíkat nechtělo, ale nechtělo se mi ani smát, jako mým o pěknou řádku let mladším spoludivákům. Představení „mluvohry“ začalo velmi nadějně. Vedoucí jeviště nebo hlediště, nebo jak bych měla tu dámu titulovat, velice vtipně vysvětlila, že hra se natáčí z důvodu zachování odkazu budoucím generacím a byla tak působivá, že jsem se začala na představení  těšit.

Ne dlouho. Za zvuků Janáčkovy Symfoniety na scénu vstupují tři muži (Pechlát, Finger, Majer) svlečení do půli těla, v kapse zastrčené tričko a promlouvají k publiku nejrůznější teoretické úvahy. Záhy se k nim připojí Gabriela Míčová, též do půl těla svlečená (ale rychle si natahuje tričko). Následují úvahy o pomíjivosti okamžiku prožitého v divadle, jednoty místa a děje, vysvětlení, co vlastně divák očekává a proč do divadla chodí. Deklamace monologů zpestřuje herecká akce. Pechlát si v krátké sekvenci několikrát stáhne a natáhne trenýrky, Majer se svlékne a polije se rudou barvou, ve svém negližé vniká i do hlediště, Míčová (oblečená) přelézá sedadla i s diváky a křičí svůj text ….  Vše končí několikaminutovým spíláním, kdy publikum sedí a poslouchá nadávky … ale emoce, ať kladné či záporné, to – alespoň ve mně – neprobudí žádné.

Na konci přichází jakási katarze: rozštípaná dřevěná krychle z latí, která tvoří základní dominantu scény a basa piv, ze které se rozdává diváctvu, nejspíš na usmířenou. Jediný opravdu živelný moment představení je, když na příkaz, abychom přestali dýchat, se jedna slečna dotáže: „Proč?“ Tím odkrývá základní problém dramatu. Podobné divadlo si dovedu představit pouze jako interaktivní, jako dialog mezi hledištěm a jevištěm, v téhle jednostranné podobě nevidím žádný smysl. Třeba mi ho někdo vysvětlí.

Reklamy

5 thoughts on “Spílání publiku 2010

  1. I já zírám a přemýšlím, jestli bych zírala mladá, ke kdečemu přístupná, ale vocaď pocaď. Asi bych zírala i tehdy.

  2. Tedy já upřímně zírám, co všechno je umění! Díky za výrazné rozšíření obzoru mé barbarské duše, takovými veledíly nedotčené. v 😀

    • Vždycky se snažím tyhle věci vidět jinak, než když „koukám“ normálně, ale někdy se prostě nezadaří. Například svlékání na jevišti je oblíbený kousek německých autorů – režisérů. Vycházím z toho, že milují nudismus (tedy alespoň co si matně pamatuji z NDR), ale mně to prostě přijde jako berlička a nevíc nijak originální. A po pár měsících to bude nejspíš jediné, co se divákovi z téhle hry vybaví. Jsem zkrátka „měšťák“ 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s