Úvodní stránka » V divadle » Goebbels / Baarová

Goebbels / Baarová

Usmíření z rozčarování ze Spílání jsem se dočkala záhy. Další v pořadí z repertoáru divadla Komedie byla hra Goebbels / Baarová. Přestože jsou oba protagonisté na jevišti po celou dobu, jsou to vlastně taková dvě monodramata, každý má svůj prostor oddělený. Goebbelsův monolog z pera německého dramatika Olivera Reese a Baarové zpověď podle jejích vzpomínek, sepsaných J. Škvoreckým, zdramatizoval Dušan Pařízek, inscenaci i režíroval.

Titul není na repertoáru žádnou novinkou, hraje se od roku 2009 a svým protagonistům zajistil nominace na cenu Alfreda Radoka za herecký výkon (Martin Pechlát ji opravdu získal) a já se na ni dostala nejspíš náhodou, protože byla náhradou za zrušené představení a normálně je beznadějně vyprodaná.

První část o Goebbelsovi je kompaktní, dobře napsaná a autenticky zahraná. V Pechlátově podání dobře uvěřitelná postava antihrdiny v sobě nese  jakýsi záblesk těžko představitelného lidství, možná docela malé škvírky v chorobné psychice osobnosti, kterou stravuje nenávist k Židům a vlastně tak trochu ke všem, touha po moci nad veškerenstvem, jehož mozky hněte svou propracovanou propagandou. 

Část Baarové působí intimněji, víc soukromě, což snoubí i s jejím údělem filmové divy, která neřeší  situaci politickou, ale pouze svou osobní. Je vyprávěním v ich formě, dramaticky působivým, ale ve srovnání s Pechlátovým partem poněkud jednovrstvým.  Jednadvacetileté děvče, které podlehne kouzlu mocné osobnosti, nepřemýšlí, co je za ní a užívá si privilegií. Herectví Gabriely Míčové je afektovanější, excentričtější, chvílemi možná trochu moc, ale zároveň dojímá, stejně jako příběh mladé ženy, „princezny“, které leží svět u nohou, tak proč by měla přemýšlet o politice, když žít přítomností je tak opojné.

Pokud od divadla očekávám prožitek, emoci, příběh, „pozitivní“ kontakt s hercem, u téhle hry se mi to splnilo. Jsem strašně konzervativní.

K zamyšlení z Příspěvku k německé otázce od Karla Jasperse uvedeného v programu: „Existují snad lidé, kteří jsou úplně nepolitičtí, kteří žili stranou, jako mnichové, poustevníci, učenci, badatelé a umělci. Jsou-li skutečně nepolitičtí, pak by ani neměli podíl na vině. Ale politická odpovědnost se vztahuje i na ně, protože i jejich život je umožněn státním řádem. V moderních státech není žádné „mimo“.“

Reklamy

4 thoughts on “Goebbels / Baarová

  1. Nevím jak bych na takový způsob divadla reagovala, mám v paměti „Kennedyho děti“ z Divadla za branou a to jsme o přestávce odešli, nešlo to… Možná jsme na to tehdy nebyli připraveni, postavy též mezi sebou nekomunikovali, ale vedli své monology.

    • Já mám monodrama docela ráda. Často je to takový prubířský kámen herectví, protože táhnout sám celé představení není hračka. Z minulosti si vzpomínám třeba na Růže je růže ve Viole s Květou Fialovou o Gertrudě Steinové. Moc pěkné představení. V současné době je hitem třeba Caveman, i když je žánrově jinde, diváci se smějí celé představení. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s