Úvodní stránka » Ke čtení » Pražský hřbitov aneb špion, který má rád dobré jídlo

Pražský hřbitov aneb špion, který má rád dobré jídlo

Ecův Pražský hřbitov na mě zapůsobil hodně. Eco je brilantní vypravěč a dovede strhnout tématy, která má opravdu detailně nastudovaná. Tentokrát jsem byla z prvních stránek trochu rozpačitá. Nechtělo se mi číst o nenávisti vůči Židům, jezuitům a zednářům. Vlastně mě těch prvních několik stránek téměř odpuzovalo. Ale záhy jsem se začetla a knize jsem propadla tak, že jsem ten tlustospis nosila všude sebou až to na ní začalo být vidět. Prostřednictvím optiky nesnášenlivosti tu čtenář získá blízký pohled na dějiny devatenáctého století. Vymezování se vůči jiným etnikám, uzavřeným uskupením a nepochopitelným skupinám je asi jedním ze základních motorů vývoje lidských společenství.  Dějiny špionů a často vykonstruovaných spiknutí na pozadí historických událostí od Garibaldiho sjednocení Itálie přes pařížskou Komunu až po Dreyfusovu aféru, to je základní časová osnova románu.

Vypravěčem příběhu je kapitán Simonini. Nenávist vůči všem národům a Židům zejména do něj od raného dětství vštěpoval jeho dědeček. Simoniniho jediný jiný vztah se světem zprostředkuje mimo Jezuitských učitelů pouze četba zakázaných románů a on se tak stává bdivovatelem dvou významných romanopisců té doby, totiž Alexandera Dumas a Euguena Sue, ze kterých později obratně čerpá materiál pro své konspirační teorie. Je patrně jedinou smyšlenou postavou románu, jinak mají ostatní postavy zcela reálný základ. Objeví se tu i doktor „Froïd“, který v Paříži právě absolvuje stáž u profesora Charcota. Díky psychiatrovým teoriím se Simonini dokonce vypořádá i se svou „rozdvojenou“ osobností.

Pražský hřbitov v románu vlastně účinkuje pouze jako kulisa, efektní pozadí židovských spikleneckých teorií. Ani hlavní hrdina ani další postavy románu jej nikdy nenavštíví, přesto je základním motivem pro události budoucí. Pěknou recenzi otiskly před časem Lidové noviny. Autorem je Jiří Peňás a k přečtení je zde, velice podrobnou informaci o vzniku románu i jeho postavení v kontextu ostatních Ecových románů nabízí i doslov knihy od Jiřího Pelána.

Z literárního hlediska o románu píší mnohem povolanější, chtěla bych se proto zmínit o rovině, která je pro jeho celkové vyznění možná okrajová, tvoří však dokonalou kulisu životního stylu hlavního hrdiny. Je to rovina kulinární. Dobré jídlo je hlavní životních radostí, kterou si hlavní hrdina dopřává a mezi závažnými řádky se objevuje řada zajímavostí o  italské i francouzské kuchyni 19. století.  Hned na prvních stránkách například detailně popisuje, jak si připraví telecí kotletu podle Foyota, dále vzpomíná na „zelenou lázničku“, která se v Piemontu podává k vařenému masu a kterou jsem i vyzkoušela: „… hrst petrželové natě, čtyři plátky ančoviček, chlebovou střídku (podotýkám, že z bílého chleba), lžičku kapar, stroužek česneku, žloutek z vajíčka natvrdo“ rozetřu s olivovým olejem a octem a z vařeného masa se stane božská krmě.  

Zatímco zjišťuji, že hovězí na barolu je vlastně obdobou hovězího po burgundsku, dozvídám se, že největší hrozbou porevolučních změn je představa, že se bude „žrát bouillabaisse á la niçoise, jak vám to poručí ten rybář Garibaldi …“. Nechybí rozprava o oblíbeném teplém nápoji Alexandra Dumas, totiž bicerinu, odvozeném z bavareisy, kdy rozdíl mezi oběma nápoji spočívá v tom že „v bavareise jsou mléko, káva a čokoláda smíšeny, zatímco v bicerinu zůstávají odděleny ve třech stejně horkých vrstvách, takže si můžete objednat bicerin pur e fiur, sestávající z kávy a mléka, pur e barba, což je káva a čokoláda, a ´n poc ´dtut, to jest všechno dohromady.“

Mohla bych pokračovat výčtem počínajícím polévkou acqua cotta, civetem, finanzierou, která se připravuje z kohoutích hřebínků, telecích brzlíků, mozečků a varlat, (pokrmu na kterém si pochutnal i Cavour, ale já bych asi trochu váhala) a přes přípravou želví polévky opět podle Dumas se dostat k pagnottám plněných slezinou a zjištění, že do kávy lze přidávat i citronovou kůru. Určitě zkusím piscistocco alla ghiotta (treska máčená po dva dny v chladné vodě a nakrájená na plátky, cibule, celerový kořen, mrkev, sklenice oleje, dužina rajčete, vypeckované černé olivy, piniová semínka, sultánky a hruška, neslané kapary, sůl a pepř).

Rozhodně zajímavý je gastronomický komentář z dob pařížské Komuny: „A kdo byl při penězích, mohl si na Štědrý den dát u Voisina skvostné menu sestavené ze sloního consommé, restovaného velblouda na anglický způsob, dušeného klokana, medvědích žebírek v sauce poivrade, antilopích plátků na lanýžích a kočky s přílohou třídenních myší – neboť teď už nejenže se na střechách neukazovali vrabci, ale ze stok pomalu mizely i myši a krysy.“

Posledním kulinárním příspěvkem románu je salát Francillon, původní receptura ze stejnojmenné hry Dumas mladšího. Abych případným čtenářům poskytla i inspirativní obrázek, uvádím odkaz na francouzské stránky Chez Francis, kde ho i s receptem spatříte na obrázku. Pokud budete postupovat následovně: „Ve vývaru se uvaří brambory, nakrájejí se na plátky a ještě teplé se ochutí solí, pepřem, olivovým olejem a orleánským octem, zalijí se půlpohárem bílého vína – nejlepší je Château d´Yquem – a přidají se jemně nasekané aromatické bylinky. Zároveň se v court-bouillon  pečou velké slávky s kořenem celeru. Všechno se to promíchá a navrch se dají jemné plátky lanýže, povařené v šampaňském. Pak se to nechá dvě hodiny uležet, podává se to studené,“ … nepochybně zažijete cosi, co jsem zažila při četbě posledního Ecova díla. A to jsem nezmínila ilustrace, vesměs dobové rytiny, převzaté z nejrůznějších zdrojů.

Tahle ilustrace v románu není, ale spousta jiných, které ilustrují i historické události, ano.V knižním vydání tuhle ilustraci nenajdete, ale spoustu jí podobných k hisotrickým tématům ano

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s