Úvodní stránka » Na výstavě » Pražské módní salony 1900 – 1948

Pražské módní salony 1900 – 1948

Zcela náhodně jsem zjistila, že v UMPRUM muzeu mají v úterý prodlouženou otevírací dobu do 19h. To se muselo využít, protože Pražské módní salony 1900 – 1948, chci navštívit už dlouho a jak se ukázalo, v neděli výstava končí. Je to tak vždycky, trvá-li výstava déle. Stále je dost času a pak se objevím na místě, když je po všem.

Tentokrát jsem to tedy nejen stihla, navíc mi tahle návštěva vlila do žil opět spoustu nadšení pro oblékání, které ze mě nějak vyprchává, což je škoda. Uvědomila jsem si tady, jak se minulý režim do téhle oblasti životního stylu nesmazatelně vepsal, následky jsou vlastně stále kolem vidět a mění se to k lepšímu opravdu pomalu. Se změnou politických podmínek se mění životní styl, ale třeba do divadla už  skoro všem přijde zbytečné oblékat se jinak než do kanceláře, do kanceláře jinak než na chalupu a z některých společenských událostí úplně vymizela potřeba se ke slavnostní příležitosti také slavnostně obléknout.   

Z výstavy je patrné, jak velkou proměnou prošlo dámské ošacení oproti pánskému, které se za uplynulé tisíciletí alespoň ve společenském oděvu drží tradice a upravil se na něm snad jen materiál. Dekorativní styl dámských šatů plných sámečků, zpracovaných z jemných materiálů, korálkových výšivek, krajkových vložek do výstřihů a hedvábí, jejichž tvar přísně modelovala nezbytná šněrovačka a které ještě začátkem prvního desetiletí 20. století hrály prim postupně nahrazovaly secesní tzv. reformní róby, které ženám umožnily zbavit se nepříjemného sevření hrudníku a historické události, jakou byla první světová válka a zařazení žen do výrobního procesu, nastartovaly opravdovou revoluci ve spodním prádle a následně ve svrchním ošacení, které dávalo přednost nejen přirozené siluetě, ale zejména radikálnímu zkrácení sukní.

Samozřejmě, že šít u Podolské, Rosenbauma, Roubíčkové nebo Escksteinové určitě nemohl každý, nicméně i moje maminka, která pocházela z poměrů skrovných, šila u švadleny a spolu s babičkou vypadají na fotografiích velmi elegantně. Ostatně jsem na mamince nikdy neviděla tepláky, jejich nošení tolerovala pouze pro sportovní účely. Díky ní jsem si k tomuto oděvu vybudovala vztah tak negativní, že když jsem třeba v rodinách kamarádek viděla, že u nich doma se tohle nosí, byla jsem v tu ránu plná předsudků.

Okouzlená jsem byla zejména modely z dvacátých a třicátých let, které by se daly od minuty použít. Nebylo tehdy přípustné vystrkovat z výstřihů  dámské vnady tak okatě jako dnes, přesto byly šaty velmi elegantní, půvabné a nositelkám propůjčovaly osobitý styl. S příchodem druhé světové války modelová tvorba nabírá trochu strohý a hranatý charakter, výstava končí rokem 1948, je totiž i mezníkem pro tvorbu pražských prvorepublikových salonů, které jsou buď znárodněny nebo nemilosrdně mizejí.  

Přesto se mě po té návštěvě v minulosti  zmocnila těžká nostalgie, protože rukavice, klobouček, malá kabelka a dámské šaty udělaly z nositelky dámu ať jí svou podstatou byla či ne a i když mě všední život nutí nosit pohodlné boty, obří kabelku a rukavice nosím jen v zimě, je mi po tomhle stylu trochu smutno. Když pozoruji své kolegyně v moderních kancelářských prostorách, kde sídlí firmy, které by určitě měly dodržovat nějaký dress code, neliší se jejich oděvy nijak od toho, co si vezmou, když jdou o víkendu nakoupit a je to škoda. Obklopují-li nás hezké věci, mám pocit, že i celý svět je hezčí.

K výstavě byl vydaný moc pěkný katalog od Evy Uchalové, ale spousta historických informací o osobnostech české módy první poloviny 20. století je k nalezení všude na internetu.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Na výstavě se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 thoughts on “Pražské módní salony 1900 – 1948

  1. Sakra, ztratil se můj komentář. Tak znovu, i když asi trochu jinak.
    Článek je jak psaný pro mě. S jednou spisovatelkou připravujeme beletristický životopis HP. Na internetu je o HP dost nepravd a legend. Jsme ve fázi příprav a bádání. O jejím synovi jsem popsala bádání a rozdělila do dvou dílů zde: http://dubcova.bigbloger.lidovky.cz/c/258684/Hledana-osoba-spolupracovnik-StB-I-dil.html . Druhý díl už lehko najdete. Uděláte mi radost, když na znamení, že se Vám oba díly líbily, když kliknete u každého na dole umístěný modrý obdélníček – zvýšit reputaci autora.

  2. Tak to je článek přesně pro mě. Vám můžu vyzradit :-), že s jednou spisovatelkou připravujeme beletristický životopis o HP. Zatím sháním všemožné podklady a věřte, že na internetu jsou o HP dost výmysly. Zvu Vás k přečtení článku, rozděleného na dva díly o synovi HP. Když mi kliknete na modrý obdélníček – zvýšit reputaci autora, bude to odměna pro mě, že se Vám články líbily. Zde odkaz na 1. díl, ten druhý si lehko najdete. http://dubcova.bigbloger.lidovky.cz/c/258684/Hledana-osoba-spolupracovnik-StB-I-dil.html

      • Díky, zarox, když jsem to psala, strašně jsem to prožívala, ale v tom archivu asi víc. Nahlížet do historie člověka je, jakoby člověk nahlížel pod sukně… jakoby člověk lezl do soukromí osoby, i když už není mezi námi. Já např. doma mám ve skříni různé písemnosti a diáře mého muže a nejsem a asi nikdy nebudu schopná do nich nahlédnout…

        • Ale tomu rozumím. Je to hrozně osobní a já podobné věci dělám jedině když jsem opravdu v dobré formě. Jinak mě třeba dopisy mojí maminky rozbrečí a já brečet a priori nechci, takže je radši nečtu. Vzpomínky jsou někdy kruté.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s