Úvodní stránka » Na výstavě » Jan Koblasa – retrospektiva v Jízdárně Pražského hradu

Jan Koblasa – retrospektiva v Jízdárně Pražského hradu

Jan Koblasa sochař, malíř, grafik …. ročník 1932, další z řady umělců, kteří po okupaci vojsky varšavské smlouvy opustili republiku. Sotva skončila doba let padesátých, kterou si spolu s Bedřichem Dlouhým, Karlem Neprašem, Rudolfem Komorousem, Jaroslavem Vožniakem a Alešem Veselým snažili zpříjemnit založením skupiny Šmidrové, která jim pomáhala překlenout léta demagogická a její členové mohli vplynout do otevřených let šedesátých, objevila se na obzoru doba normalizace (skupina zanikla v roce 1968).

Právě koncem padesátých a začátkem šedesátých let vznikaly kresby a plastiky – portréty, které připomínají římské sochy z období pompejské tragédie a které Koblasa tvoří z patinované sádry.  Vznikala tehdy série kreseb a grafik a začátkem šedesátých let pak rozměrnější abstraktní plátna s výrazným strukturálním povrchem.  Právě tehdy začal Koblasa pracovat se dřevem a výsledkem byly abstraktní plastiky až manýristických či barokních tvarů, složité oblé prokroucené struktury, ke kterým vybízel zpracovávaný přírodní materiál a kterému Koblasa vždy vdechl duši podle svého cítění a vnímání. Byla to i doba spolupráce s Mikulášem Medkem, kdy společně pracovali na oltáři pro kostel v Jedovnici. (Vitráže pro kostel tehdy dělal Josef Istler).

Na retrospektivní výstavě v Jízdárně pražského hradu je dobře patrný jeho umělecký vývoj. Přes několik obrazů (s podtitulem s Gertrudou Steinovou a obrazy Tsunami) se tvorba soustřeďuje zejména na plastiku, ta se postupem let tvarově stále zjednodušuje. Přiklání se k figuře. Středem jeho zájmu se stává lidská bytost, zejména pak lidská hlava v nejrůznějších proměnách a grimasách. Jako by ho fascinovala lidská hlava, snad vnímaná jako symbol čehosi nejvyššího. Dřevěná plastika se oprošťuje od složitých struktur, dřevu dává jen základní geometrické tvary, opouští abstraktní formu a je ve výrazu je mnohem konkrétnější. Používá i další materiály jako kámen, kov, nevyhýbá se ani plastu.

Výstava k osmdesátým narozeninám představuje umělecký vývoj výtvarníka prezentovaný objekty z jeho osobního majetku a soukromých sbírek. Za sobě nejbližší považuji Koblasova plátna z počátku šedesátých let. Jejich vrstvené a narušované povrchy postupně v téměř monochromním provedení nabízejí srovnání nejen s Medkem, připomínají například obrazy Césara Manrique. Z plastik je mi nejbližší Pokus o úsměv z roku 1970, líbí se mi varianty Ptáka Ohniváka. Konec výstavy se blíží a vidět ji znamená rozšíření pohledu na léta minulá.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s