Úvodní stránka » Na koncertě » Amsterdam 2012

Amsterdam 2012

Sympatické město Amsterdam jsem navštívila poprvé a naposled před dávnými lety záhy po otevření hranic a prožila v něm jeden náročný den, ze kterého si nepamatuji vůbec, ale vůbec nic.  

Koncertní šňůra Toma Pettyho, který na svých cestách Evropou Čechy z neznámého důvodu vypustil, nás do města kanálů a úzkých cihlových domů zavedla znovu. Než nastal nedělní večer, prožili jsme víkend, po kterém zůstaly v paměti zážitky, které s koncertem v Heineken Music Hall (v sousedství hřiště Ajaxu Amsterdam) směle soupeřily.

Vybaveni zkušenostmi z jiných měst nás z letiště dovezl vláček na místní hlavní nádraží, zde jsme v automatu (Pozor! Některé automaty na jízdenky, ale například ani místní Albert nebo malé obchody, neberou zahraniční platební karty!) zakoupili 72 hodinovou tramvajenku (ke strojku se přikládá nejen při vstupu, ale i při výstupu z vozidla) a vytyčili hlavní programové linie …

Jak jinak, mířili jsem hlavně do místních galerií a muzeí, jejichž návštěvu nám výrazně usnadnila muzejní karta za 45 €, která platí celý následující rok a její hlavní výhodou jsou nejen úspory finanční (ceny vstupů se oproti mému průvodci z roku 2009 zdvojnásobily), ale zejména časové, protože věřte nevěřte, turisté v tomhle městě vytváří neuvěřitelné fronty před snad všemi dostupnými stánky umění.

Z těch stěžejních jsme nejprve zavítali do Hermitage Amsterdam, která hostí sbírku impresionistů z Treťjakovské galerie v Petrohradu. Je to opravdu pěkně koncipovaná výstava, zaměřená na kontrast mezi směry v té době „protěžovanými“ spolu s nově se rodícím impresionismem. Název celého směru vlastně vznikl díky pejorativní recenzi Monetova obrazu z roku 1872 Impression, soleil levant.

V předsálí výstavy si může návštěvník pročíst seznam některých technických objevů 19. století, které evidentně ovlivnily i vývoj výtvarného umění. Díky objevu fotoaparátu se impresionisté dostávají do opozice k realistickému směru (fotoaparát jakoby realismu upíral smysl) a organizují si svůj Salon odmítnutých. Při svém malování v plenéru také mohou úspěšně využívat  i objevu amerického malíře Johna Goffe Randa, jehož plátna byla sice v běhu staletí zapomenuta, který ale vynalezl do té doby nevídanou věc, totiž zinkovou tubu na barvy. Skvosty, které se dostaly nejrůznějšími cestami do Ruska, jsou k vidění v Amsterdamu do 13. ledna 2013.

Muzeum Van Gogh (podle odposlechu z hlášení tramvajových zastávek čti „fan choch“), které bylo další na pořadu, bylo v neděli dopoledne skutečně v obležení. Díky kartě jsme nekonečnou frontu stát nemuseli, přesto jsem byla trochu rozladěná. Aby všichni mohli sbírky spatřit, neprovádějí se tu žádná „protiucpávací“ opatření, takže do galerie se dostanete, nicméně hrozny, které se kolem jednotlivých obrazů vytvářejí, prakticky znemožňují cokoliv si pořádně prohlédnout. Tohle opravdu není nic pro mě, přesto jsme se poctivě prodírali davy, protože vidět průřez Goghovou tvorbou a uvědomit si, co všechno namaloval za 10 let, kdy se malířství věnoval, je neuvěřitelné, jeho pracovitost musela být nadpřirozená. Mnohem příjemnější byla prohlídka sbírky tisků, která je tu vystavena do září letošního roku a nezaslouženě přitahuje mnohem menší pozornost. Z muzea odcházíme bohatší o pěkný katalog, ve kterém si v klidu listuji a pročítám komentáře, na které jsem neviděla, za úžasný úlovek pak považuji „BD (bandes dessinées)“, komixové zpracování životního příběhu Van Gogha.

Mezi významné umělce spojené s životem města patří i další malíři, jejich tvorba spadá do století mnohem ranějších. Patří sem amsterodamský rodák Rembrandt (jeho dům lze též na kartu shlédnout), Vermeer, Hals, ale samozřejmě řada dalších, originály jejich obrazů si lze prohlédnout v mnohem klidnějším Rijks Museu.

Rozměry obrazu 363 x 437 jsou pro "prohlížeče" reprodukcí ohromující

Zklamáním pak bylo rekonstruované a tudíž zavřené Stedeljik muzeum současného umění, ale třeba to do jeho otevření v září letošního roku s tou naší kartou ještě pořídíme. 🙂 

PS: koncert Toma Pettyho byl úžasný, hrál všechny oblíbené kousky, nejvíc asi z  Full Moon Fever. Into the Great Wide Openu jsem se nedočkala, ale i tak to stálo za to.

Advertisements

3 thoughts on “Amsterdam 2012

  1. Díky za zajímavý a přínostný článek, po jehož přečtení mám opravdu chuť se do Amsterodamu podívat. Jen malá připomínka – Treťjakovská galerie je v Moskvě, v Sankt Pěterburgu se nachází Ermitáž. Lenka

    • Taky to tak máte? 🙂 JJ, při čtení toho, co Zarox píše, mám pokaždé hned chuť všechno vidět a všechno navštívit. 🙂 Jen kdyby ta lenost nebyla, a toho času zbývalo… 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s