Úvodní stránka » Mlsné zážitky » Lednicko-valtické putování aneb mezi Moravou a Rakouskem

Lednicko-valtické putování aneb mezi Moravou a Rakouskem

Hraniční zámeček za 11 let, kdy jsme tam byli naposled, nezestárl ani se nijak zásadně neproměnil, ostatně skvostný výhled na rybník, u kterého se cachtají housata divoká a volavky hledají svůj příděl žabiček (tedy předpokládám, že se živí žábami podobně jako čápi) ani zestárnout nemůže. V podvečer tu byla k vidění například srna s mládětem vyskočivší z rákosí zprava, aby zapózovala a zmizela v rákosí vlevo, s přibývajícím soumrakem jsme svědky přeletu sovy nad vodami. Kdyby to někdo namaloval nebo vyfotil, řeknu kýč, ale na živé oko je to podívaná k nezaplacení.

Jedinou vadu, kterou jsem v místním biotopu zaznamenala, byl úbytek klidu. Za těch pár let nabyl cyklistický sport neuvěřitelných rozměrů a zatímco jsme tenkrát při vyjížďce potkali jen pár cyklistických pocestných, tentokrát se stezkami valily proudy profesionálně vyzbrojených „kolařů“, kteří té krásné krajině trochu na pohodě ubíraly. Jejich styl jízdy se naprosto neslučoval s mým neb pro mě je to otázka kochání se krajinou, které na kole uvidím víc, zatímco většina těch, které jsme potkávali, vypadala jako polykači kilometrů, kteří mají zastávky u místních atrakcí typu zámek – občerstvovadlo něco jako zářezy na pažbě, napumpují pár „zlaťáků“ do místní ekonomiky a jedou dál.

Na turistických stezkách se musím neustále vyhýbat cyklistům, což není úplně podle mé chuti, kdybych šla po silnici, potkám aut nejspíš mnohem méně. Trošku mě překvapila dáma v letech, jejíž manžel též v letech, spadl z kola a když jsme mu přispěchali na pomoc, nechala se choť slyšet, že s tou cestou už měli dávno něco udělat, když je tu takový provoz. Ano, nejlépe všechny cesty Lednicko-valtického areálu vyasfaltovat, označkovat a chodce vypudit někam jinam … Neboť  kdo tu nemá kolo, jako by nebyl.

K příjemným zážitkům regionu se počítají i ty gastronomické. Přestože byl hotelový restaurant olepený nálepkami Gurmán Association, jejich význam jsem plně nepochopila, protože šopský salát byl dosti zvadlý a omáčka na kupovaných tortellini řídká a nevýrazná. Bodovat mohlo jedině klasicistní prostředí a zdvořilý personál. To návštěva Park restaurantu v Břeclavi se zapíše do chuťových pohárků písmem mnohem výraznějším. Zvenčí celkem nelákavá šedá fasáda se zamřížovanými okny, uvnitř něco mezi industriálem a modernou, ceny ovšem víc než mírné a chuť a prezentace jídel naprosto nečekaná. Nejenže mají na lístku ovocný Staropramen, po kterém jsme v místních hostincích marně prahla a nahrazovala jej všude dostupnou kofolou, disponují i rychlou a nevtíravou obsluhou, stylovým nádobím a caprese, losos s glazovanou karotkou stejně jako vepřové nudličky, od kterých jsem chtěla svůj protějšek po řadě negativních zkušeností zrazovat, byly chuťově výrazné a nevtíravé zároveň. Horké maliny na vanilkové zmrzlině už jen podepsaly celý kulinářský koncert.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s