Úvodní stránka » Na výstavě » Jiný svět Stanislava Kolíbala

Jiný svět Stanislava Kolíbala

SKZima nepřeje velkým procházkám v přírodě, míříme tedy na Pražský hrad, kde máme už delší dobu v hledáčku výstavu Stanislava Kolíbala Jiný svět. A když říkám Stanislava Kolíbala, je to vyjádření přímo absolutní, protože si výstavu i sám (spolu se synem) kurátoroval. Jak sám Kolíbal na několika místech zdůraznil a zopakoval, nešlo mu o to, připravit retrospektivu. Tu podle vlastních slov už měl. Na Pražském hradě chtěl představit tvorbu z let posledních, ale zejména tu, která vedla ke zlomu v celém jeho uměleckém nazírání. Z grafika (studia na pražské UMPRUM) a scénografa se zrodil sochař.

Tím hlavním podnětem bylo jeho setkání s architekturou, totiž zadání soutěže, jejímž úkolem bylo upravit pro budovu Československého velvyslanectví v Brasilia stěnu. Její repliku může návštěvník, který se do slavného města vybudovaného podle vize Oscara Niemeyera (zemřel shodou okolností právě minulý týden ve věku 104 let) nedostane, obdivovat hned v úvodu výstavy. Aby vyvolal náležitý kontrast, umístil na protější stěnu práce z posledních let. Kolíbal ostatně s protiklady pracuje rád a často. Černá x  bílá, kruh x čtverec, stabil x labil  …. Vystavují se tu tedy zejména věci z posledních let, ty které se nevystavovaly na našem území, zajímavá je i rekonstrukce výstavy z Nové síně z roku 1967, kde je hodně patrný právě autorův odklon od původních kořenů k sochařství.

Možná to je to touha po vyjadřování jasných protikladů, která Kolíbala vede k používání v podstatě dvou základních barev a jejich pár odstínů. Stejně „stroze“ pracuje i s materiály – většina objektů je ze dřeva, kovu, používá tmel, sádru většinou jako pomocný prvek, pracuje ale i s kartónem ( na výstavě k vidění v nespočtu variant jakýchsi geometrických vystřihovánek) ….. Snad chce oblibou protikladů vyjádřit kontrasty životních situací stálost a chaos, trvalost a rozklad, zánik a chátrání … Ostatně dílo, které uvádí návštěvníka do celé expozice je právě z této kategorie – je symbolem jakéhosi přetržení činnosti uprostřed rozletu. Snad je nedokončenost vyjádřením osudovosti ….

Černá nebo bílá, hrana, linie, tvar …. kladné nebo záporné? Možná právě kvůli striktní vyhraněnosti působí některé kouty výstavy poněkud chladně. A teď mluvím zejména o nejvzdálenějším prostoru zadní stěny jízdárny. Tady jako by se divák ocitl v kabinetu profesora geometrie, který používá dokonalé geometrické tvary jako symboly životního řádu, existence, kterou občas naruší jakási nedokonalost, nestabilita, narušení … Na jedné straně mě ta střídmost, řád a jednoznačnost vyhovuje, na druhé straně trochu studí. Poezie zakletá do přímek, kolmic a rovnoběžek …

Advertisements

15 thoughts on “Jiný svět Stanislava Kolíbala

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s