Úvodní stránka » Na cestách » Maškarní ples v Semperoper

Maškarní ples v Semperoper

maškarní ples semperoperMoc jsem chtěla vidět přenos z Metropolitní opery Verdiho Maškarního plesu, ale před svátky se prostě nezadařilo. O to víc mě pod stromečkem potěšila vstupenka na představení Ein Maskenball v Semperoper v Drážďanech od téhož Verdiho :-). Semperova opera patří k operním domům, které toužím navštívit již řadu let, vlastně nevím, proč to bylo tentokrát poprvé. Je to nádherná novorenesanční budova s osudy pohnutějšími než ty Národního divadla. Zatímco to  vyhořelo jen jednou, opera vybudovaná podle plánů Gottfrieda Sempera vyhořela  cca po třiceti letech provozu v roce 1869 a nová stavba dobudovaná v roce 1878 vzala za své při bombardování Drážďan v roce 45. Sasíci si ale nenechali svůj operní dům vzít a v roce 1985 uvedli do provozu repliku původní budovy, která zdobí nábřeží Labe kousek od Zwingeru po naše dni.  

A tam také zamířily naše kroky v sobotu večer. Po strastiplném přechodu po dlažbě drážďanského historického centra, která může směle soutěžit s pražskými kočičími hlavami, jsme dorazili k překvapivě neosvětlené budově. Zavřeno ovšem zjevně nebylo,  davy opery chtivých diváků nezadržitelně proudily ze všech směrů.

Libreto k Maškarnímu plesu jsem nastudovala už doma. Jako předloha mu posloužila trocha švédských dějin a král Gustav III, který byl sice velkým podporovatelem umění, ale jinak cestou na trůn jaksi přeskočil pravého nástupce, omezoval moc parlamentu a šlechty a tak si prostě koledoval o vzpouru poddaných jsa nakonec zastřelen na maškarním plese. Tolik realita, jako operní libreto by ale byl čistě politický příběh pro diváky poněkud nudný, takže se tam musela přimíchat nějaká love story a panovník nakonec hyne rukou žárlivého manžela.

Podobně jako zahraniční operní domy i Semperoper si zpěváky nasmlouvává na jednotlivá představení. Měli jsme tak trochu štěstí v neštěstí. Protože v saské metropoli zrovna řádí chřipková epidemie, byl představitel panovníka Riccarda Girogio Berrugi neschopen zpěvu. Aby se představení nemuselo rušit, zapojilo vedení opery všechny páky a na poslední chvíli se jim podařilo sehnat tuším že ruského tenora z Paříže, který přiletěl dvacet minut před představením a nestačil tudíž absolvovat žádnou zkoušku. Tak se stalo, že Giorgio Berrugi na jevišti pantomimicky otevíral ústa a v pravém rohu pódia za notovým pultíkem „daboval“ – mimochodem velmi zdatně – náhradník. Mrzí mě, že díky své prakticky nulové němčině jsem nepostřehla jméno tenora, odpovědi na naši otázku nebyli schopni ani uvaděči a žádné vývěsky jsem si nevšimla, takže tenor zůstane utajen.

Ostatní zpěváci z nejrůznějších koutů světa předvedli skvělé výkony, vypíchnout musím Marjorie Owens jako Amélii a znělý soprán Caroliny Ullrich jako Oskara, skvělá byla vědma Ulrica Tichiny Vaughn a také Renato Marca Di Felice, i když jsem musela pořád myslet na to, jak asi stejný part odzpíval Dmitrij Chvorostovskij v NY. Orchestr řízený Asherem Fischem hrál nádherně a tak jsem se nechala laskat skvěle interpretovanou hudbou a zpěvem.

Problém jsem měla jediný, totiž s moderním pojetím opery. Na velmi proměnlivou několika úrovňovou pohyblivou scénu jsem si zvykla záhy a vlastně se mi líbila, s moderními kostými a líčením to bylo trochu horší, s čím se asi nesmířím, bylo režijní pojetí. Už na začátku třetího jednání se jevištěm začne procházet nahý nabílený muž. Když mi bylo napovězeno, že v němčině je smrt maskulinum, bylo celkem snadné si domyslet, co tento drobný naháč znázorňuje. Co jsem však nepochopila naprosto, byla akce sboru v posledním obraze. Je to nádherná sborová scéna, všechno duní a zní a emocionálně to ohromě působí a najednou se začnou sboristé postupně svlékat až jsou všichni v bílém spodním prádle … následuje finále a v okamžiku, kdy postřelený Riccardo zpívá svá poslední slova vidím, že někteří sboristé začínají odkládat i to spodní prádlo. Konec díla patrně zabránil nějakému hromadnému striptýzu.

Nastudování a předvedení opery bylo moc hezké, ty „svlíkačky“ prostě musím přičíst na vrub známé německé zálibě v nudismu a expresivnímu výrazu. Nebo se musím smířit s tím, že některé věci prostě nepochopím. Kdyby někdo z promluvy režisérky níže pochopil více, předem děkuji za vysvětlení.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s