Úvodní stránka » V divadle » Kdyby tisíc klarinetů v Libni

Kdyby tisíc klarinetů v Libni

z webu divadla

Po celkem dlouhé divadelní abstinenci se tento týden zážitky od Thálie jen sypou a to není všem dnům konec. Ani další pokus však úplně nevyšel. Divadlo pod Palmovkou jen potvrdilo mou skrytou domněnku, že s českým divadlem to je vážné. Nechci šmahem odsuzovat ani generalizovat problém jednoho divadla, ale stále více se obávám kupovat si vstupenky na tenhle druh zábavy. Vlastně už ani nejde tolik o vyhozené peníze jako o ztracený čas. Těch scén, které stojí za návštěvu, je stále méně a bývají beznadějně vyprodané. Není snadná dostupnost vlastně podezřelá?

Divadlo pod Palmovou patřilo v posledním desetiletí století minulého a prvním současného ke kvalitním scénám s dobrou dramaturgií a velmi slušným uměleckým souborem, ostatně některá představení na repertoáru ještě přežívají. Pak jsem měla delší „palmovkovou“ pauzu a před časem jsem z nedostatku jiných příležitosti zkusila  „Nájemníky pana Swana“. Když jsme o přestávce odcházeli, slova paní uvaděčky: „Nechoďte! Druhá půlka je ještě lepší!“ na nás zafungovala jako urychlovač úprku. Jen mladý brigádník v šatně tiše, aby zachoval loajalitu k zaměstnavateli, šeptl: „Já se vám nedivím.“ Tehdy jsem si slíbila, že sem už nevkročím.

Když mě přátelé vyzvali, abych s nimi zašla na Kdyby tisíc klarinetů, řekla jsem si: „Proč ne, na tom se nedá nic zkazit, jsou tam skvělé písničky, bude to nostalgie.“ Nostalgie to byla, ale poněkud odlišná od té, kterou jsem očekávala.

Kdyby tisíc klarinetů je dnes kultovní hra, jejíž filmové zpracování se zapsalo do historie a pěvecké výstupy Karla Gotta, Evy Pilarové, Waldemara Matušky, Hany Hegerové a dalších zná snad  úplně každý. Tím obtížněji jsou  samozřejmě překonatelné. Příběh revue není nijak složitý, celá zápletka spočívá  v záměně zbraní za hudební nástroje, k čemuž dojde při pronásledování jednoho zoufalého zběha. Armáda se tak musí rychle přeonačit na revuální soubor. Žádné velké drama, všechno leží a padá s hudebními čísly. V představení hraje živá a velmi slušná kapela, žádné playbacky, zdatní muzikanti (nelze nezmínit děvče, které hraje skvěle na pozoun), překvapí Jan Teplý jako hráč na saxofon.

Muzikálová divadla organizují na pěvecké role konkurzy. Přestože jsou „palmovští“ herci hudebně a pěvecky dost dobře vybaveni, tentokrát je to prostě málo.  Trumfnout třeba původní verzi písničky Je nebezpečné dotýkat se hvězd jde prostě obtížně i profesionálním zpěvákům,  pro ty místní je to nerozlousknutelný oříšek. Když se připočítá  režijní chaos, rádoby aktuální bonmoty a  odbyté herecké výkony, je jasné, že první liga se  asi hraje jinde.

Je vidět, že herce představení baví, užívají si ho, bohužel mnohem víc než diváci. Celkový dojem se blíží zážitku z ochotnického představení uváděného na obecních dožínkách. Tam bych byla nadšená, na profesionální divadlo je to málo. Řada diváků se asi bavila, mně bylo smutno. Je to vážně vina nízkých dotací?

Reklamy

2 thoughts on “Kdyby tisíc klarinetů v Libni

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s